Střípek lásky 9

1. srpna 2014 v 20:00 | Mil |  Povídky a jiné





Zapomenout? Jak lákavá možnost… Rychle se nadechla a otočila hlavu směrem, odkud se jí zdálo, že slyší ono šeptání. V ten moment se skutečně lekla, protože to co spatřila, nebylo nic jiného než velký starý zelený had. Zastavila se a pohlédla na něj.
"Ty jsi se mnou mluvil?" Had se zavlnil a nakonec pronesl:
"Ssssíím, ano." Julie vytřeštila oči. To přeci není možné, aby s ní mohl had mluvit.
"Sssstačííí říct, pomohu ti." To by mě zajímalo jak, napadlo jí okamžitě. Nevěděla proč, ale neměla z tohoto tvora nijak dobrý pocit. Hadi mezi její oblíbená zvířata nikdy nepatřili a tenhle mluvící se jí zdál ještě víc slizký a ulystný. Snad měla jen takový dojem, ale pořád cítila falešný tón v tom, co říkal. Přesto si to chtěla poslechnout.
"Jak bys mi, Ty, mohl pomoci, co, plaze?"
"Ssssstačíí se napít tady zzzzz toho nápoje." Jako mávnutím kouzelného proutku se přední zjevila malinkatá flaštička. Julie na ni zvědavě pohlédla.
"Napííí ssssse a můžeššš jít v klidu domů." Pravil onen tvor. Julie zaváhala. Užuž vztahovala ruku po onom nápoji. Přišla si jako omámená. Snad i dělala to, co sama nechtěla.

Naděje se lekla. No to snad ne.
"Sestry, rychle, jestli to děvče opravdu potřebovalo někdy naši pomoc, tak je to právě teď. Rychle, soustřeďte všechny své síly, jinak to nepůjde. Protože nevím nevím… Ona snad ten boj po tom všem vzdá." Láska se ulekla.
"Ach ano, máš pravdu." Uznaly obě sestry.
"Na tři, ano? Připravit… Jedna, dvě, tři…"

Adam seděl na posteli a vše sledoval na MacBooku, který mu tu nechal Bůh. Seděl v tureckém sedu, dlaně na svých kolenou a prsty se mu strachy zatínaly do kloubů. Sledoval, jak Julie pomalu vztahuje ruku k nabízené flaštičce. Cítil se tak bezmocný, tak slabý. Jediné, co ho v ten moment napadlo, bylo, myslet na to, jak moc ji miluje. Beznaděj se mu vkrádala do mysli čím dál víc.

Julie naposled pohlédla na hada. Jeho žluté oči žhnuly jako zlato. Julie se nadechla a v ten moment ji zaplavila obrovská síla. Najednou se vzchopila a prudce vyskočila na nohy.
"Okamžitě se odsud kliď, nebo na tebe vezmu klacek." Vykřikla, "Miluji Adama a on mě, vím to." Sehnula se pro větev, která tam poblíž ležela.
"Jak mysssslíššš, chtěl sssem ti jen pomoc." Ještě dvakrát zasyčel a byl ten tam. Tráva se za ním zavírala.
Rychle, pomyslela si a běžela po pěšině, seč jí síly stačily. Věděla, že ony síly, které teď má, nemusí vydržet dlouho. Pokračovala tou cestou, která ji byla hodně povědomá, znala ji. Bláto jí stříkalo až do vlasů, přesto jí to nevadilo. Hlavní je, aby konečně našla cíl, aby nalezla to, co tak úpěnlivě hledá.

"Gabrieli, vyčaroval jsi tam tu louku? Takovou, jaká byla poprvé? Je všechno naprosto stejné? Nesmíme se nyní dopustit žádné chyby, jinak to kouzlo nebude účinkovat."
"Ano, pane. Vše je na svém místě." Odpověděl ustrašený anděl.
"Chlapce přemístím raději sám a nad vším budu dohlížet. Vy dva se i nadále modlete." Poručil jim stále ještě nahněvaný Pán.

Julie cítila, že se blíží ke svému cíli. Mezi stromy již prosvítalo světlo. Naděje, Láska a Víra ji tam hnaly přímo mílovými kroky. Posledních pár metrů měla pocit, že přímo letí. Mezi posledními stromy se náhle zastavila. Ocitla se přímo na hranici onoho palouku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama