Střípek lásky 8

30. července 2014 v 20:00 | Mil |  Povídky a jiné







Jeho rychlé ruce se natáhly po telefonu.
"Haló, Francesko, přepojte mne do oddělení kouzelných bytostí." Poručil si zostra. Čertice si jen tiše povzdechla.
"Ano, pane, jak si přejete."
"Moment, mají tam ještě kontakt na toho hada?" Franceska, přemýšlela, který rarach ji napískal vzít tuhle hroznou práci.
"Kterého hada, pane?"
"Sakra, ženská, jak kterého! Toho hada, ten co ponoukal Evu, toho hada. Zjistěte mi, kde teď je a dejte mi vědět." Franceska netrpělivě poposedla na své židli. U všech satanů, on se asi pomátl. Kde mám hledat hada starého několik tisiceletí? Protočila oči.
"Já to zkusím, pane." To už Luciferovi začal vycházet první obláček dýmu z uší.
"Sakra, já vás tu nemám, abyste něco zkoušela, slečinko. Udělejte to a hotovo! Nebo mám jít za vámi a vysvětlit vám to?"
"Ne, pane. Ano pane, totiž… Pane…" Chvilku se odmlčela. "Já to hned provedu." Hned raději položila telefon. Tenhle sexy chlap se uměl rozzuřit, to věděla až moc dobře. Vstala od stolu. Sakra, mysli, mysli. Přecházela chvíli po své kanceláři. Po chvíli se opřela zadkem o svůj stůl a zvedla sluchátko. "Je to oddělení kouzelných bytostí?"

Adam se prudce vymrštil do sedu na své posteli.
"Pane Bože!" vykřikl. V ten moment stál Bůh vedle jeho postele.
"Volal jsi mne, chlapče?" Adam se zatvářil zmateně. No, vlastně…
"Ach ano, jen sis tak ulevil. Tady je to mnohem silnější. Slyším tě téměř okamžitě." Adam se jen ušklíbl. Ta bolest, jejž ho tak prudce vymrštila z lůžka, se jen zvětšovala.
"Julie." Pronesl jen sýpavě.
"Ach ano, je o ni dobře postaráno." Bůh luskl prsty. V ten moment přistál bílý MacBook na Adamově klíně. Hoch se otřásl hrůzou. Pozoroval svoji lásku v přímém přenose. "No to snad ne?! Ona se vydala na cestu…" Vydechl Bůh tiše. "Chlapče, prosím, soustřeď nyní veškterou svou lásku každou myšlenku na ní. To by jí mělo hodně pomoct."

"Sestry, musíme soustředit veškterou svou sílu na pomoc tomu děvčeti. Tamhle ten had se mi nějak nezdá." Pronesla Naděje k Víře a Lásce.
"Sestro, ty ses asi zbláznila. Copak může svět zůstat bez kousíčku lásky naděje a víry?" Naděje se zamyslela, to má asi pravdu. "No tak se budeme střídat. Já už jsem bezradná. Nevíte o nějakém kouzlu?"

Julii stále zaplavovaly vzpomínky, které se jí vracely na jejího Adama. Přesto, jako by jí najednou něco zahřálo u srdce. Pocit, že jí miluje a myslí na ni sílil čím dál víc. Slzy jí stále tekly po tváři, ale nakonec se jí podařilo dostat se na kolena a tak se mohla pohybovat po kolenou rychleji k cíli.
V jeden moment uslyšela u svých uší:
"Ssseš sssi tím jistá? Bylo by snadnějššší zapomenout a vrátit sssee." Rychlým pohybem hlaviji otočila, ale nic neviděla. Uslzené oči jí to znemožňovaly.
"Dej na mě, tady ta cessstá je dlouhá a tvýým tempem sssse tam dossstaneš za dva dny." Julie se opět rozhlédla. Co je tohle za hlas? Jako by mluvil… Jako by to byl snad had? Prudce zatřepala hlavou, já už vážně blázním…
Přehlédla jeden kořen a už opět ležela na břiše na té hrozné cestě. Šaty se na ni lepily. Chvěla se, jak bolestí, tak zimou. Přesto pokračovala dál a dál. Najednou zvedla mírně hlavu. Z tmavé noci se stalo šero. Už to tak bude, pomyslela si, začalo svítat.
"Vidíššš, já ti to říkal. Nemá to cenuuu." Ozvalo se jí nyní zcela jasně u levého ucha. Vzdát to? Zapomenout? Jak lákavá možnost…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama