Střípek lásky 6

25. července 2014 v 20:00 | Mil |  Povídky a jiné





Věděla, že tento úkol nebude snadný. Přesto chtěla, chtěla jít a najít. Nevěděla proč. Snad proto, že onu louku viděla tolikrát ve snu? Snad proto, že měla pocit, jak je důležité ji najít? Pocit, že právě tato louka bude klíčem ke všemu, ji hnal pořád dál a dál.
Právě vstala ze země. Ještě se celá třásla. Přesto všechno vstala. Musí pokračovat. Musí nalézt tu pěšinu, na které se octla tak sama. Tam, v tomto hlubokém lese. Intuice jí napovídala, že to nebude lehký úkol. Oprášila si zablácená kolena, narovnala se, vztyčila hlavu vysoko a směle vykročila vstříc další cestě.

"Tak, jak to vypadá tam na hoře? Co ti dva packalové? Zvládl jsi to?"
"Prroprosím, pane, já se snažil. Moc jsem se snažil. Jenže znáte všemohoucího, zase do toho strkal nos." Muž si odplivnul, až jiskry létaly na všechny strany. "Poručil jim, aby se začali okamžitě modlit. Takže jeho síla vzrostla a navíc já jsem pak hodně omezený. Nejde jim našeptávat, když pronáší to své "oroduj za nás" a ještě i horší slova…" Lucifer se přísně podíval, na svého podřízeného. "Prosím, já to zkoušel. Zkoušel jsem to, že by se jí měl Gabriel zjevit. Jenže ten trouba to řekl tomu, však víte, starci. Ten se ještě víc popudil a přikázal větší modlení. Prosím, šéfe, už mě tam neposílejte. Je tam tolik světla a té záře… Navíc ti všichni svatí… Brrr, odporné místo." Velzebub se otřásl hrůzou. Přikrčil se trochu, očekávaje od Lucifera pěkných pár ran. Nesplnil daný úkol. Přitom to vypadlo tak snadně. Ale jakmile se do toho vložil ten nahoře, ten nejvyšší, bylo po naději.
"Krucinál hergot," zahromoval Lucifer. "Teď je na cestě, a chceš říct, že ji vede jen Láska, Víra a Neděje?"
"Aaaano, pppane." Čert se strachy třásl po celém těle. Luciferovi nejdřív stoupal mírný obláček bílého dýmu u nosu. Pak nabral na černé barvě, nakonec dým šel i z uší. Zvedl ruku, aby šlehl prvním bleskem po nezdárném čertovi.
"Já se na to asi vyse*u! Proč musím zrovna já mít takové debilní podřízené. Hergot, fix, do prde*e…" Teď mu šly blesky i z uší. Velzebub jen tiše skučel. Kožich měl sice nehořlavý, ale jak ony blesky pálí i čerta si žádný smrtelník nedokáže představit. "Krucinál co teď?! Packale jeden hloupá…"

Byla už hluboká noc. Julie celá zesláblá a zkřehlá ležela na listí pod jedním stromem. Spacák ji dostatečně hřál. Tedy, ona měla pocit, že to je ten důvod proč jí není zima. Pomalu zavírala svoje víčka. A v ten moment také usnula.
Pozorným očím by však zajisté neuniklo, že v nočním lese se nad Julií vznáší takový modroprůzračný stan - jako ochrana, která zamezovala přístup jak chladnému počasí, tak i všem kouzelným silám. Víra, Láska i Naděje postávaly opodál. Právě ony vyčarovaly tenhle silný stan.
"Ubohé děvče,"pronesla tichounce Láska.
"Neboj se, ona to dokáže." Uklidňovala Lásku Naděje.
"Je silná, vidíš to její odhodlání? Ta to zajisté dokáže." Připojila se do hovoru Víra. Nejistá Láska se nakonec usmála.
"Já vám věřím, děvčata. Kdo jí povede zítra?"
" Ty jsi už udělala dost, nemyslíš?" Zeptala se Víra Lásky.
"Já." Rozhodla se nakonec Naděje. Víra s Láskou na ni pohlédly.
"Dobrá tedy, je dohodnuto. Já si beru službu na noční hlídku. Jestli máte nějakou práci, běžte si ji vyřídit nebo si odpočiňte."
"Bude-li třeba, zavolej sestro." Pronesly dvojhlasně Láska s Vírou. Zaznělo jemné "lup" a obě sestry byly ty tam.
Julie se převalila na bok.
"Ach, Adame…" Vydechla tiše a spala dál. Naděje se tiše usmála. To kouzlo bylo dokonalé. Škoda, že se dá používat pouze v noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama