Meditace za mír

11. července 2014 v 20:00 | Lucka |  Meditace pro dospěláky

Znovu připomínám meditaci za mír, od Lucinky. :-) Díky všem kdo se rohzhodnete číst případně meditovat.








Pohodlně ležíš či sedíš, uvolňuješ své tělo pomocí několika hlubokých rytmických nádechů a výdechů, zavíráš oči. Nadále pomalu a hluboce dýcháš tak dlouho, až ztratíš představu o tom, kde končí tvé tělo, kde se nachází ruce, nohy, až zmizí všechna tíže.

Do tvých představ se začíná vkrádat představa o celosvětovém míru. Podvědomě tušíš, že situace ve světě je napjatá, že hrozí konflikt. Nikterak tuto situaci nehodnotíš, nenecháš se jí znepokojit, jen pozoruješ obrazy, které se ti honí hlavou, obrazy i z válek minulých, dávno a dávno v historii uložených, i těch novějších, které se skončily teprve nedávno. Uvědomuješ si, že jsi v nich účinkoval, jen v jiných tělech a s jinými motivacemi k boji. Vzpomínáš si na to, jak jsi býval bojovníkem a útočil na nepřítele, jak jsi zabíjel, jak jsi bránil svou rodinu i jak jsi se skrýval, když jsi válčit nechtěl, jak ses stal obětí a ty a tví blízcí jste trpěli útlakem, nedostatkem jídla, nesvobodou, jak jste umírali. Vidíš oči mrtvých lidí, jak se v nich mísí hněv, strach, odhodlání a hluboký smutek. Je v nich spousta energie, energie pomsty. Celou dobu hluboce dýcháš a pozoruješ ty obrazy bez hodnocení, bez kritiky. Kdyby se chtěla objevit nějaká emoce, přijímáš ji jako součást sebe, nepotlačuješ, dýcháš tak dlouho, dokud nebudeš schopen smířit se s těmito obrazy.
Nyní si představuješ, jak by asi probíhala válka dnes, která hrozí. Necháváš své představy bloudit tam, co by se asi mohlo stát, kdyby nejsilnější jaderné mocnosti na sebe zaútočili. Díváš se nestranně na tyto obrazy, bez emočních ublížení, jako když pozoruješ hrající si děti na pískovišti. Dýcháš stále hluboce a klidně tak dlouho, až jsi zcela povýšen nad nejrůznější katastrofické obrazy, co se ti honí hlavou. Pozoruješ je z výšky, jakoby z oblaků. V této chvíli vyslovíš mocné STOP v sobě a obrazy se zastaví. Vše je nehnuté, jak bys zastavil film na videu, zastavil čas.
Stále hluboce dýcháš a pomaličku sestupuješ přímo do toho zastaveného filmu, až se dotkneš nohama země. Procházíš se mezi vojáky a v jejich očích spatřuješ hněv, i strach, i odhodlání a hluboký smutek. Vzpomínáš si, že podobné oči už z minulosti znáš, znáš je z obrazů svých umírajících blízkých. Ano, jsou to naprosto stejné oči, oči těch zraněných lidí z minulosti, oči plné pomstychtivosti. Zprvu ti připadá těžké se do těch očí dívat, máš chuť se hněvat na lidstvo, co způsobuje, že si nedá říci a pořád opakuje tytéž chyby, ale pak si vzpomeneš, že jsi býval stejný. Že jsi bojoval, ubližovat, mstil se, stál si za svou vlastní pravdou a byl jsi odhodlaný k čemukoli, jen zvítězit v tomto boji. Rozhlížíš se kolem a dojde ti, že tohle všechno nejsou oni, ale ty, že tenhle boj, co vidíš kolem, zůstává i v tobě nevyřešen. Tahle informace tě hluboce zasáhne jako šíp. Chvilku nehnutě stojíš a hluboce dýcháš, až se z tvého nitra začne proudit hluboce procítěná omluva. Omluva k lidem, omluva k sobě. Spolu s ní se začíná dít něco krásného, cítíš, jak z tebe padá dávné břemeno, jak ses právě zbavil svého karmického pnutí a osvobodil se. Uvědomíš si, že jsi anděl a vyzařuješ krásné bílé světlo. Možná o tom ještě chvilku pochybuješ, když ucítíš velkou vlnu tepla, jak se z tebe spontánně řine. Vidíš krásnou bílou a zlatavou záři, jak do sebe zabaluje vojáky i oběti, krajinu, vše. Naplní tě obrovský pocit pochopení a soucitu, pocit, z něhož pramení skutečná schopnost konat zázraky, čímž způsobíš mohutnou explozi své energie. Začíná se valit po bojišti, po městě, po státech, až obalí celou Zeměkouli a prostupuje každičkou molekulu všeho. Ta energie má moc rozpustit všechny zbraně a proměnit je v krásné květiny. Bojiště se mění na úchvatnou louku, kde začínají poletovat motýli a pobíhat králíci. Tam, kam dopadaly granáty, se objevují fontány třpytivé vody, tam, kde ničily velké bomby, jsou najednou krásné, pomalu plynoucí řeky a vodopády na nich. Vše se pomalu začíná dávat do pohybu, jen lidé stále jsou zastaveni v čase, nehybní. Vše okolo nich už tančí, zpívá, raduje se ze skutečného života, a ty jsi nekonečně šťastný. Znovu se podíváš do očí těch lidí - a najednou spatřuješ něco, co jsi předtím neviděl. Hluboce je v nich zapsáno "nechci bojovat, chci klid, mír a lásku, to ostatní je jen maska strachu…", spatřuješ skutečnou pravdu. Díky tomu z tvých vlastních očí začíná spirálovitě kroužit zeleno růžové světlo - a na koho se tímto světlem podíváš, do toho vstoupí a jeho oči začnou stejně zářit. Tak se lavinovitě dostává mocné léčivé světlo pravdy ke všem lidem na planetě Zemi. Hluboce dýcháš a užíváš si tento nový stav, když se začne pomalu lidstvo probouzet. Nejprve neví, co se to s nimi děje, zvykají si na energie lásky a pohledy pravdy. Ale protože jsou jim tak dobře známé, protože pochází přímo z nich samotných, jen pod nánosem strachu a hněvu, začínají se usmívat a radovat, až na planetě vypuká obecné veselí. Procházíš mezi lidmi, kde všichni jsou přátelé, a stále záříš, jsi šťastný. Až se dosyta nabažíš těchto pocitů, začneš opět hluboce dýchat a vznášet se k oblakům. Pořád pozoruješ ten ryk pod sebou a necháváš ho nadále žít vlastním životem. Zem tím, jak stoupáš, se pomalu mění v barevný glóbus, až je jako maličká špendlíková hlavička, aby nakonec zmizela kdesi ve vesmíru. Vracíš se k sobě, hluboce dýcháš a chystáš se na probuzení ve vlastním těle. Uvědomuješ si, že až se probudíš, nebude svět na první pohled idylický, avšak v Tobě ode dneška už navždy zůstane mocná energie Lásky a síla vidět skutečnou pravdu ve všech lidech, i v sobě, čímž můžeš poslat tuto energii - a pomoci vidět lidstvu přítele i v nejhlubších nepřátelích člověka, v jehož očích je napsáno "nechci boj, chci klid, mír a lásku…".
Pomalu si uvědomuješ, kde se nacházíš v prostoru, kde jsou tvé ruce, nohy, tělo, jak klidný je tvůj dech, a otvíráš oči.

Poznámka: Jen tehdy, vyřešíme-li boj v sobě, nastolíme-li vnitřní mír, pak teprve můžeme pochopit válku, přijmout ji a změnit energie tak, aby nenastala. Každému, kdo má podobné tendence, z celého srdce fandím. Možná je to ohrané, ale pravdivé - společnou myšlenkou můžeme změnit svět. Ale musíme začít u sebe…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama