Červená karkulka 4/5

31. května 2014 v 20:00 | Mil |  Povídky a jiné







Mezitím Karkulka vesele sbírala kytky na louce. Sem tam jahodu uzobla a přemýšlela o Péťovi.

"Dobré dopoledne, slečno."
Vyrušil ji mužský hlas.
Karkulka sebou trhla. Otočila se a spatřila mladého hocha v lesní uniformě. To je ale fešák, napadlo Jiřinu okamžitě.
"Dobrý den, kdopak vy jste? Tento les znám skoro jak své boty, ale vás jsem zde ještě nepotkala."

"Mě posílá pan nadlesní, mám tu tento úsek ohlídat, nedávno tu byl spatřen uchylák. A prý nějaká Karkulka tu má v oblibě právě tuhle louku." Pousmál se sám pro sebe.
"Prý Červená Karkulka, jako ta holka z pohádky."
Onen mladík se na ni zadíval.
"Myslím, že popis by na vás seděl jako ulitý. Jste v červených šatech a, a, aaa…" Zakoktal se mladík. Pozorně si Karkulku prohlédl. Na mysl mu přišlo, že nosit červené šatičky jako prvačka je sice dost staromódní, ale této dívce neobyčejně sluší. Zvláště pak, když kanýrek končil v půli stehen.

"Myslím, že ten tu už obtěžovat nebude. A mě už vůbec." Prohodila bezstarostně Jiřina.

"No, já vás raději doprovodím. Kam to jdete?"

"Jdu popřát babičce k svátku." Odvětilo ono děvče zcela automaticky. Mladík povytáhl obočí.

" A jmenuješ se Červená Karkulka, co?"

"Ne, jsem Jiřina, ale říkejte mi Karkulko."

"Já jsem Miloš, budoucí myslivec. Zde jsem na měsíční praxi."

"Myslím, že bychom si mohli tykat." Navrhla Jiřina a podávala Milošovi ruku.

Oba mladí lidé se zapovídali a pomalým krokem vyrazili k babiččinu příbytku. Ta je již nerpělivě vyhlížela - jak Karkulku, tak myslivce. Přeci jen si nebyla zcela jistá, co se medvěda Ivana týkalo, a chtěla, aby ho někdo zkontroloval.
Stála mezi futry svých dveří, které se rozpadly po Ivanově zabušení. Opírala se o svou hůl, vidouc ty dva, mírně zakroutila hlavou. Co je zase tohle? To dnes neproběhne zhola nic normálně? Tiše si povzdechla a odešla do chaloupky vyčkat příchodu Karkulky i nového myslivce.

Jakmile oba mladí lidé vstoupili do chaloupky, spustila na ně babička bez varování:

"No to je dost, že jdete. Kde jste se to toulaly? A kde je pan nadlesní? Tenhle mladíček mi tu moc nepomůže."

"Babičko, proč tady sedíš na židli? Vždyť jsi nemocná. A proč tu Ivan tak hloupě leží s čepcem a peřinou?" Zhodnotila, trochu polekaně, vzniklou situaci Jiřina.
"Co se tu vlastně stalo?"Nenechala se Jiřina zaskočit, babiččiným hartusením.
"Ach málem bych zapomněla, tohle je Miloš."

Mladý myslivec, na nic nečekal a hned babičce podával ruku.

"Těší mě hochu, ale dost formalit, tady ten medvěd mě chtěl sežrat a tak jsem ho zneškodnila. Jenže on nějak asi upadl do šoku nebo já nevím do čeho."

Miloš tázavě pozvedl jedno obočí.

"Jak?" Zeptal se pouze.

"Jak co?"

"Jak jste dokázala zneškodnit tak velké zvíře?"

"No, já využila moment překvapení," rozpovídala se babička. "Pak má částečná znalost bojových umění mi velmi pomohla. To víš, ženská sama v chalupě, musím se umět ubránit. Tak jsem vyskočila z postele, popadla, co mi první padlo do ruky a mrštila to po tom debilovi." Poposedla nervózně na židli a pokračovala dál. "Nejdřív to vypadalo, že má chuť, no tento noc. Karkulko, zacpi si uši!"

Děvče to sice učinilo, ale tak, aby vše dobře slyšelo.
"No, že má chuť na sex. To bych možná ještě snesla, ale žrát se nenechám." Dopověděla babička.

"O tom si popovídáme pak. Teď se pojďme podívat na chudáka Ivana. Nechci vás strašit, babičko, ale řádili nám tu zelení s právy na ochranu zvířat. Nebylo by moc dobré, aby se o tomto incidentu dozvěděli úřady a novináři už vůbec ne."

Babička se užuž nadechovala, že tomu chlapci něco poví, ale jedním gestem ji zadržel.

"Není čas. Karkulko, zvládneme to?"

Jmenovaná jen pokrčila rameny a začala si medvěda důkladně prohlížet.

"Babičko, proč má tak velké oči?" Ptala se a přitom si medvěda prohlížela tak, jak to viděla už v mnoha doktorských seriálech. Ukazováčkem a palcem nadzvedávala jedno z očních víček.

"To má proto, aby dobře viděl a mohl se ohlížet za Nastěnkou a jinými děvčaty. Znáš chlapy, nebo ne?"

"Babičko, a proč má tak velké uši?" Vyptávala se dál Jiřina. Prohlížela Ivanovy uši ze všech stran.

"Karkulko, děvče moje, to má proto, aby věděl, kde se co šustne a znal každý drb, co se nese lesem." Odpověděla babi, přičemž kroutila hlavou nad všetečnými dotazy své vnučky.

"A babi, proč má tak velké zuby?" Vyzvídala neodbytně Jiřina. A opravdu, důkladně si je prohlížela.

To se ovšem babička už dopálila.
"Ptáš se jak nějaké šestileté dítě. Na co by asi tak byli medvědovi zuby, co?" Sakra práce s holkou, pomyslela si v duchu. "Těma mě chtěl sežrat, a dej už pokoj s tak debilníma otázkama. Tak co, Miloši, co myslíte?"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama