Červená karkulka 3/5

30. května 2014 v 20:00 | Mil |  Povídky a jiné







Ivan stál za dveřmi babiččiny chalupy. Pořád ještě nevěděl, jak to má, sakra, provést. Sežrat starou bábu? On, který se živil vždy jen malinami, jahodami a hříbky, má teď jíst bábu? Vždyť on jí maximálně někam zanese i s roštím, ale tohle je tak, tak…

"Fuj tajksl," odplivnul si naposledy Ivan.

Nejlepší ji bude asi vážně naráz spolknout. S chutí do toho a půl je hotovo, pomyslel si naposled medvěd a zabušil na dveře. Neodhadl však své síly a dveře se rozpadly pod jeho ranami.

"Sakra, to nějak samo," zabručel.

"Karkulko? Žolíku? Co je to, proboha, za rány?" ozvalo se z chalupy.

"To jsem já, medvěd Váňuška Ivan. Zaskakuju za Žolíka a přišel jsem vás sežrat."

Babička se rychle posadila na posteli a nasadila si brýle.

"Setsakraholte, a to mi musíš bourat chalupu? Kdopak si myslíš, že to bude opravovat?"

Ivan se nacpal do chaloupky jako velká voda. Kouknul na dveře a pak se podrbal tlapou na hlavě.

"No, já vám to spravím, teda až budu člověkem."

"A to bude kdy? Co mám podle tebe do té doby dělat?"

"To já nevím, ale víc udělat nemůžu."

Odpověděl rozpačitě Ivan. Dveře babce rozbourat opravdu nechtěl.

"No, ale pusťme se do toho, proč jsem přišel."

Babička si posunula čepec na hlavě.

"Když já nevím, co s tebou. Oblečení na vlka mám, ale na medvěda tu opravdu nic nemám. Snad ještě kdyby poslali pandu. Ale na tebe, hochu, mám tak maximálně čepec."

Ivan stál jako opařený. Baba protivná má být za chvíli sežrána a tváří se jako by nic. Ona se snad na to těší, napadlo náhle Ivánka.

"To nevadí, to bude pro dnešek stačit. Tak se připravte, jdeme na To."

"Na co na To?" ptala se babička vyjeveně.

Ivan se nadechl a pohlédl znechuceně na babičku.
Babička si znovu poposedla v posteli, přitáhla si peřinu blíž k sobě. Nakonec na medvěda bojácně pohlédla. Na erotické návrhy si připadala už trochu za zenitem. Přesto ji jeho návrh potěšil. S mírně rudými líci se ptala:


"Jak na TO?"


Ivana přepadl děs. Na co ta baba myslí? To ji radši sežeru. S tou Červenou Káčou zvědavou v lese to byla hotová procházka růžovým sadem. Povzdechl si a řekl.


"Madam, neuražte se ale TO, to jsem opravdu na mysli neměl. Měl bych vás sežrat a obávám se, že můj žaludek na to není ještě připraven."

To, co se v zápětí odehrálo, si sám Ivan jen těžko později vybavoval. Celá událost se uskutečnila tak náhle a rychle. Jediné, co si pamatoval, bylo, že se ta vetchá stařenka proměnila snad v bojovníka kun-fu. V jedné minutě se vymrštila z postele a v druhé zaujala bojovou pozici karatisty. V ruce držela jedno polínko na zátop. U kamen jich měla celou hromadu. Oním polínkem mrštila po dvoumetrovém medvědovi. Trefa to byla, vskutku víc jak přesná. Polínko přistálo přesně mezi očima Ivana. Ten lehce zavrávoral a rychle se skácel k zemi. Chaloupkou se rozlehl hlasitý, leč krátký, karatistický pokřik vítěství. Babička nahmatala čagan a nemohoucně se o něj opřela.


"Já ti dám, ty idiote, žrát lidi!" ulevila si stařenka nad Ivanovým tělem, které se válelo na zemi.


"Jo, tady na zemi ti bude nejlíp. Donesu ti ten čepec, co jsem Ti slíbila. Do postele stejně nemůžeš, tu bys mi rozlehl. Aspoň peřinu ti donesu."


Promlouvala stále babička k Iváňuškovi. Ten se však ani nehnul. Snad neupadl do kómatu, napadlo náhle stařenku. Nakonec se rozhodla vyčkat příchodu myslivce. A kde vůbec vězí ta holka? Už tu měla dávno být. Ach ti mladí, žádné spolehnutí na ně není. Určitě zas někde trhá kytky nebo bůhví co tam dělá. Nahmatala v kapse svůj mobil. Ne, ještě chvilku počkám. A kredit už mi taky dochází, nebudu zbytečně utrácet, pomyslela si.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama