Jak mi napsal Ježíšek

9. prosince 2013 v 20:21 | Mil |  Povídky a jiné



Loni, touhle dobou jsem zveřenila, dopis pro Ježíška, stala se věc nevídaná Ježíšek mě odpověděl. Druhá část tohodle dílka není má tu psal Ježíšek... :-)) Nic krásnějšího se mi v loňském Advetním období asi ani stát nemohlo, byl to užasný dárek a přímo od Ježíška.

Ježíšku děkujííííí. Příjemné čtení všem kdo budou zvědaví a tohle pro mně osobně kouzelné dílko rozkliknou a pustí se do čtení...





Miluška pro Ježíska:
Milý Ježíšku,
já vím, už jsem Ti dlouho nepsala. Ale snad i ty dopisy, co napíši jen ve mé mysli a pošlu Ti je, doletí stejně jako tenhlencten skutečný a stejně tak se počítají.
Víš, když jsem byla menší, věřila jsem na Tebe. Opravdu ráda a od srdce jsem Ti psala dopisy, jak ty malované, tak později ty psané, ke kterým jsem i tak ještě něco dokreslila.
Pak přišly první pochybnosti, bylo mi asi tak šest let. Tenkrát jsem si moc přála toho chodícího pejska. Byl na baterky, chodil a štěkal! Pamatuješ? Dnešní děti by se téhle dnes už jednoduché hračce vysmály, ale já si ho tenkrát moc přála, víš? A jistě si dovedeš představit mé zklamání, když jsem ho ten rok pod stromeček nedostala. Já, která jsem byla tak hodná a poslušná. A pejsek nikde! Tenkrát mi to maminka vysvětlila, že jsi asi neměl tolik penízků a když musíš naložit všem dětem něco. Mám být prý ráda za ty dvoje punčocháče, co jsem dostala, a taky za tu panenku. Ještě, že jsi mi nenaložil uhlí, to by jsi mě fakt dojal! Tak už tehdy jsem nabyla podezření, že jsi jen takový výmysl pro děti, aby byly celý rok hodné a pak jim to koupí prostě jen rodiče. Jenže ti mí byli neskutečně praktičtí, víš? Ano, tehdy se v mé hlavičce zrodila ta myšlenka, první pochybnost o tom, jestli vůbec existuješ.
Pár roků nato jsem si přála Lego. Viděla jsem ho u jedné holčičky u nich doma a moc jsem si ho přála, opravdu moc. A i když všichni dávno říkali, že opravdu neexistuješ. Brácha byl se vším hned hotov. Prej, smiř se s tím, on není. To je jen pohádka pro děti, jako všecko, jsi už velká. Přesto mně neodradili od mého přesvědčení že určitě jsi a určitě letos, letos příjdeš a přineseš mi to mé vysněné Lego. Učitelé tvrdily, že tak leda Děda Mráz. Jo, ruská propaganda tehdy šla touto krajinou. Dnes je to prej zas jakýsi Santa. Je to tvůj příbuzný, nebo co? Protože já stejně věřím pořád jen v Tebe, víš?
Tenkrát ten rok - byla jsem asi v páté třídě - jsem byla opravdu přesvěčená, že to vyjde, byla jsem přeci tak hodná! No, někdy jsem i zlobila a jednou se zas ztratila, ale i tak, věřila jsem Ti. I když maminka tvrdila, že Lego je moc drahé a dá se koupit jen v Tuzexu a kde prý na to máš pořád brát.
Přesto jsem Ti napsala s vyplazeným jazykem, pamatuješ? Já totiž hrozně škrábala. Soudružka mě pořád napomínala, že píšu pomalu a jako kluk, nebo ještě hůř, jako kocour. A já se tak bála, že to po mně nepřečteš. Tak se ptám, přečetl jsi to nebo ne? Asi ne, ani to Lego jsem nedostala.
No a když mi bylo 18 let, tak jsem si přála jen šicí stroj. Ano, já vím, má přání nikdy nebyla skromná. Ale pochop, prosím, přeci si nebudu přát věc kterou by mi mohli koupit i rodiče. Protože to bych pak nemusela žádat Tebe, to dá rozum! Přesto jsem ještě pořád chtěla věřit, že musíš existovat. I když nějaké ty pochybnosti v mém věku už byly, dá se říct normální, že.
Když se mě pak táta ptal, co jsem si přála a já mu prozradila, že jen jednu věc, údivem povytáhl své světlé obočí. Ale když se dozvěděl o šicím stroji, spadla mu doslova brada. Pronesl něco v tom smyslu, že nemám rozum a že to by musel ty prachy asi tisknout, tedy prej ne on, ale Ty by jsi musel tisknout peníze.
A ty vánoce mi to došlo, Ježíšku, proč by jsi nám vlastně měl dávat dárky, které si můžeme koupit v obchodech. A když nemůžeme, lze si na ně pořád ještě našetřit. Přitom je všeobecně známo, že ty nejlepší věci v obchodě nekoupíš.
Proto bych si letos moc přála pokoj všem lidem dobré vůle. A těm, co nemají dobrou vůli, dej prosím nejdřív tu vůli a pak i ten zbytek.
A mým přátelům, rodině a všem, které mám moc ráda, kdybys pro ně měl hodně zdraví, hromadu lásky a ždibec toho štěstí. Víš, oni to moc potřebují.
A přesto věřím, že tohle jsou přání, u kterých stojí za to, abys je splnil.
Adresu Ti snad psát nemusím, známe se tak dlouho.
Tvoje Miluška.




Ježíšek pro Milušku:
Nejmilejší má Miluško!
To víš, doba pokročila, už si píšeme e-maily, dneska už nefrčí dopisy za oknem, taky jsem se dostal k tomuto blogu a vidím, že dopisy mně jsou opravdu všude. Ty myšlenkové nevyjímaje, mají stejnou sílu a hodnotu. Možná by ses divila, kolik dospělých - už naoko nevěřících ve mě - mi "píše"!
Tvůj dopis je krásný a svědčí o Tvé moudrosti, kterou jsi za léta od svého dětství nasbírala, stejně tak o Tvém laskavém srdéčku, co v Tobě zase sídlí odjaktěživa. Jak asi už tušíš, penízky jsem nikdy nepotřeboval, to byl zastírací manévr rodičů, jak vysvětlit dětem, že se pod stromkem neobjevily vysněné dárečky. Dám Ti jednu otázku, na kterou určitě znáš odpověď: Kdo snáze nalezne v sobě to, co hledá jinde - ten, který vždycky všechno dostane beze snahy na zlatém podnose, nebo ten, který se musí ptát, proč mu něco nebylo dáno, ač byl hodný a poslušný ostatním? Který z nich rychleji a snáze nalezne moudrost vlastní duše?
Santa Claus i děd Maróz, jakožto i další obdarovávači, to jsou pouhé lidské masky pro to, aby lidé do něčeho, co chtějí si vzájemně darovat, schovali kousek své vlastní radosti, která se ale trošku zvrhla v to, co zbytek světa - v touze mít víc, než má soused. I mně se lidé tuto masku pokoušejí nasadit, když balí do ozdobných papírků s líbivou mašlí všemožné dary, na které se za pár týdnů začne snášet prach. Nuže, mohou tak činit, chtějí-li. Odpusťme těmto lidských názorům, vždyť se tolik snaží, byť třebas zrovna koukají přes nečisté brýle a mnohé tak vidí zkresleně. Já, a to vždy bylo mým jediným darem všem a posláním zároveň, přináším lidem obraz toho, kým mohou být oni sami, projev vlastní síly v lásce k bližnímu. Chápeš skutečně význam a sílu těch slov? Kdo dovede toto dát, ten pochopil smysl mého narození a oslav pravých Vánoc, pochopil i mou životní snahu a pouť, a nakonec i smrt, která smrtí nebyla, jen vyjádřením nedotknutelnosti toho, kdo v sobě nese sílu lásky. Vždycky ke mně Tvé myšlenky a touhy, Miluško, dorazily. Ale až nyní, kdy jsi sama vyšla z bludného kruhu obdarovávání materialistického (ač v Tvém případě vždy ta dobrota byla o fous silnější než chtění a tužby ryze světského života), čemuž jsi samozřejmě jako děcko nevinné nemohla uniknout, a došla až poznání pravých hodnot lidských, odpovídám Ti skrze tento dopis - a veřejně, aby si ho mohl přečíst každý člověk, který zavítá až sem - a který se třeba ještě rozhoduje, zda-li se zbavit své pýchy, nebo ji odložit a milovat. Tvá přání, Miluško, budiž splněna - a když teď ucítíš takový zvláštní hřejivý pocit někde v bříšku, víš, že se Tvůj vysněný dárek právě v Tobě usazuje. Ano. Já již nechodím po světě v lidské podobě, jako tomu bylo před dvěma tisíci lety, teď je má úloha jiná - předávat odsud, ze sídla lásky, těm, co žádají, to krásné, co já tehdy chtěl lidem předat právě svým působením na Zemi - a ukázat, že i oni mohou činit zázraky. Tedy nyní předávám odsud těm lidem, u kterých uvidím, že mé poselství chtějí a mohou šířit dál - a to i beze všeho náboženství, se kterým bývám dosti mylně spojován díky špíně na těch brýlích. Ty, Miluško, jsi jedním z těch lidí. A tak si teď na chvilku zavři očka - až je znovu otevřeš a nadechneš se a vydechneš, ucítíš, že teď máš Ty tu moc vykonávat sama to, oč jsi mě požádala. Nyní se Ti dostává takové moci, a věř, že si ji zasloužíš tak, jakou měrou přeješ skutečně dobro ostatním lidem a s jak silnou láskou se na ně díváš. A v očích těch já navěky budu sídlit, abych Ti to vždy připomněl, když se Ti svět třeba zrovna nebude zdát milý a láskyplný. A nehledě na to, jaká byla, je a bude pevnost Tvé víry ve mně, bude vždy s Boží pomocí nekonečná má víra v Tebe.
Doufám, že jsem alespoň tentokrát splnil Tvé přání, když to s těmi hračkami a šicím strojem tak nevyšlo. Však už víš sama, jak to je.
S díky za spolupráci a nejvyšší měrou lásky se loučí Tvůj Ježíšek, tedy jménem pravým Jesua.
P.S.: S tou adresou to byl dobrý vtip :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeshua - Ježíšek Jeshua - Ježíšek | 16. ledna 2014 v 0:56 | Reagovat

Nejmilejší má Miluško!

Vracím se po roce, ne s prázdnou, však jen s darem, co přijme pouze ten, kdož věří. Je tu i pro Tebe, stejně tak pro ty, jejichž oči spočinou na těchto řádcích. Rok, co nic neznamená v říši nekonečné lásky, co se vyrovná povzdechu dítěte nad krásou duhy. Rok, co už byl, a přitom teprve nastane v uskutečnění v loňských myšlenek.
Ani na sekundu jsem Tě nespustil z očí a sledoval Tvé pronikání do hlubší a hlubší moudrosti i očisty ducha. Obdivuji Tvou statečnost a odhodlání sestoupit do svého jádra a stávat se více a více sama sebou. Shodila jsi mnohý z balvanů, co tížil Tvá záda a nutil hrbit duši a přijímat tresty. Záda jsou dnes téměř rovná. Však jeden z balvanů zůstává. Víš, o kterém mluvím? O vině. Skutečná nálož výčitek a sudeb sebe samotné, to jest to jediné, co ze Slunce dělá stowattovou žárovku. Možná si myslíš, že vinu necítíš. Že se Tě netýká a už ses jí zbavila. Mýlím-li se, je z Tebe právě teď Slunce, jehož paprsky proniknou i skrze nejtemnější zákoutí a stíny promění na čistou radost. Je z Tebe skutečně svobodný člověk. Je, Miluško?
Nikdy jsi nebyla nesvobodna. Je z Tebe - jsi jím, cítíš-li se tak. Pouze tehdy. V mých očích záříš jako tisíce Sluncí. A ve svých? Které z myšlenek ovládají Tvůj regulátor míry svítivosti?

Co Ti chci dnes dát? Pravdu skrze Tvé pocity. Odpuštění. Vím, že o něj neustále žádáš. Ale žádáš-li o něj, myslíš si, že jsi ho dosud nedostala. Pravda je taková, že nikdy neexistoval jiný stav, než odpuštění čehokoli. Žádný hněv, žádná zlost či dokonce trest. Viníš se za něco, co z Tvého pohledu považuješ za hříšné, nesprávné, špatné, příliš odvážné... Může však být něco z lásky stvořené a přitom nesprávné? Plakat je v pořádku. Zlobit (se) je v pořádku. Strach je v pořádku. Nedůvěra je v pořádku. I ty myšlenky bez světla jsou v pořádku. Nebyly-li by, nebyly by stvořeny. Měl jsem je já při své pouti na Zemi, měli je všichni velcí Mistři - lidé, co pochopili, ba, má je každý člověk. Mé nohy ohnuly klas. Dokud byl zaléván slzami ze ztráty a viny, zemdlel. Však s přijetím Života a pochopením, že ze zrn se zrodí nová úrodná generace, nastala radost. S radostí bylo umožněno duši dovolat se Domů a mluvit s Bohem. Lze dlouho plakat nad zrnem a každé lidské bytosti je umožněno plakat tak dlouho, jak jen dlouho bude potřebovat. Lidem se zdá, že je obsazeno. Že jejich duše se dovolat nemůže. Víš, Miluško, proč se to tak zdá? Proč se občas nemůžeš i Ty dovolat? Protože v tu chvíli nevidíš, že Bůh nikdy nezavěšuje. A s radostí platí i meziměsto.
Miluško - a i Vy, ostatní přátelé, bytosti z nejkrásnějších, co stvořeny byly, vnímejte srdcem. Vnímejte srdcem sebe a vězte, že to jsou pocity i ostatních. Nikdo není lepším, či horším. Hříšnějším, či svatějším. Jste dokonalá láska. V objetí dítěte, v polibku přítele, ve vděčném pohledu chlupáče je Boží láska. Je v živlech, co přináší život i smrt. Je v nejkrutějším utrpením, bolesti, strachu i křivdách, co jen srdce člověka dokáže pojmout. Protože to vše je součástí lásky, Boha, mě i Vás. Milujete-li, splynuli jste s Jeho energií - a sami se sebou. Nežádejte o odpuštění Boha, jen odpusťte a přijměte lásku ve všech těchto formách. Jste čistí a svobodní. To je můj dar všem. Navěky.

S nekonečnou láskou se loučí Tvůj věrný přítel Ježíšek. Tedy alespoň v tomto psaní.

2 meditaceprodeti meditaceprodeti | E-mail | 18. ledna 2014 v 22:31 | Reagovat

Milý Jesua,
pro mě vždy budeš spíš tím mým Ježíškem.:-) Opět jsi mě velmi mile překvapil... Děkuji. Víc snad ani netřeba dodávat však Ty víš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama