O rozlitém mléce

6. července 2013 v 9:52 | Mil




Už se vám to také někdy stalo? Ujela vám tramvaj, nebo autobus? Nebo jste rozlily mléko při vaření v kuchyni? Někdy to vypadá jako by jedna taková nehoda nestačila, musí přijít, třeba sáček s čočkou pak nakopnutý palec... Tak to jde kolikrát celý den.

Často jsem svědkem toho, že lidé nadávají a častují jak sebe tak vše co je po ruce, peprnými výrazy. Nakonec stejně musí jít, vzít hadr a to nabryndané mléko utřít. Nebo vy už jste někdy viděli, aby třeba čočka prohlásila:
"To už se nedá poslouchat," a naskákal zpátky do pytlíku?
Já ještě ne. Mohu zodpovědně prohlásit, že ani nikoho takového neznám. A přitom spousta lidí s chutí a rádo nadává, když se jim něco nedaří. Tvrdí že se jim uleví, pomůže to. Dyť je to za ten den už třetí, pátá nebo dokonce desátá věc. Zdá se jako by ráno stali levou nohou... Pravda je podle mě ovšem jinde.

Já si myslím, že když si uleví slovy například:
"Do prd*le práce to se mi dnes nic nedaří."
Je pouze vyslyšen tam nahoře.
"Když nedaří tak jak chceš..."
Pomyslný Bůh pronese kouzelnou formuli:
"Staniž se," a je vymalováno...
Mě se takto stává, že mi ujede dopravní prostředek, Už zdálky vidím že je šalina v čudu. Dřív jsem si říkala to snad ne, dnes si pouze poprosím a poděkuji o další. Leckdo by si poklepal prstem na čelo, slyšet jak v duchu prosím.
Světe div se, většinou to funguje. Ano není to nic převratného, přesto mě se s pozitivním přístupem k věci ne jen lépe dýchá ale přímo si troufám říct žije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama