Bláznoství

15. října 2012 v 9:30 | Mil |  Dníčeky dětí




Je to asi tak týden čtrnáct dnů, kdy jsem se v jednom parku rozhlédla a přepadl mě smutek. Totiž ten park byl krásný, udržovaný, plný květin, vzrostlých stromů a zelené trávy. Nic tu nechybělo, ba naopak přebývalo, jakmile jsem sklonila hlavu. Víček z PET lahví tu bylo víc jak kaštanů pod jedním stromem. Tu se válela umělohmotná lahev, tamhle zas sáček...
Krásné stromy, klid a mír kolem, a já se náhle nemohla usednout pod jeden z nich na lavičku. Něco mě přinutilo chovat se jako blázen.

Kdo by mě pozoroval, ten by si nejspíš poklepal na čelo - místo, abych v parku tiše seděla a četla si knihu, jak jsem měla původně v úmyslu, běhala jsem po trávě a všecko, co mé oko zahlédlo, a nebylo přírodního původu, skončilo v koši...
Nevím, co mě z mé letargie probudilo, nebo proč se to stalo, prostě od té doby, kam se hnu, tam si ráda protáhnu záda a seberu, co vidím. Asi si řekne, jo, holka to máš co dělat až do smrti. Já odvětím, dobrá klidně, budu. Protože já se na to nějak nemohu dívat. Cítím smutek. Říkám si - proč? Co to tu vlastně provádíme?

Kdo chce, může se ke mně a mému "bláznovství" přidat. Protože já si myslím, že každý musíme začít hlavně sám u sebe. Domnívám se, že není potřeba se zlobit na ty nepořádníky, co to tam nechali. Stačí to prostě jen sebrat a víc to neřešit, třeba zrovna dotyčný to uvidí a příště už to neudělá. Tak pojďte spolu se mnou okusit mé bláznovství, pokud chcete.

A co je na tom nejkrásnější?
Mé děti mě začaly samy spontánně napodobovat. Filip obvykle křičí:
"Maminko, mamí, další odpadek."

Řekla jsem mu, že to tam nechali lidé, co nevědí, že tyhle věci patří do koše. My takhle pomáháme Přírodě a máme z toho fajn pocit, že jsme zas jednou mohli udělat dobrou věc.
A když to viděla má máma? Neřekla, že jsem se asi pomátla, ani že je to nekončící práce, kdepak.
"Filípku, prosím tě, ještě tady je papírek, zvedl bys ho?"
"Ano, babičko." Nadšeně běží.

Jindy zas jsem byla s dětmi na hřišti, a zatím, co si hrály, jsem sbírala papírky od bonbonů. Bonpary! Když už to byl asi dvacátý papírek, ulevila jsem si slovy:
"To snad není pravda, to muselo být víc jak jeden sáček."
Jen tak jsem si zabrblala pod nos. Paní co tam byla s vnoučaty, se sehnula a zvedla taky jeden. A tak jsme tam spolu jak špiónky sbíraly papírky od bonbonů, zatím, co si naše děti spolu hrály...

A to mi dává naději, pokud mě za den uvidí třeba jen deset lidí tohle dělat, a jednomu z nich dojde, že by třeba mohl udělat o ty dva kroky navíc a hodit "odpadek" do koše. Nebo se dokonce sehnout a zvednout papírek, co tam kdosi zanechal, budu ráda, protože vím, že má zdánlivě nesmyslná činnost smysl má.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivča Ivča | E-mail | 19. října 2012 v 20:24 | Reagovat

Já taky  sbírám, jsem ráda, že nás "bláznů" je více. Ještě raději budu, když nebude co sbírat. Na zastávce MHD si krátím čekání smysluplnou prací, před domem na parkovišti, ať výhled z okna je oku lépe lahodící,... A TAK. Kdyby se nás přidalo více, třeba nám všem bude po kousíček lépe a časem třeba více lidí objeví koše.... Zdar všem "BLÁZNůM" ;-) :-D :-)

2 Mil Mil | Web | 19. října 2012 v 22:53 | Reagovat

Díky Ivčo za povzbuzení, takové jsem právě potřebovala, snad nás nakonec opravdu bude víc a víc...

3 Ivča Ivča | E-mail | 21. října 2012 v 21:08 | Reagovat

JE nás víc :-). Jen jsme byli třebas za ty blázny, a tak jsme se možná schovali do svých ulit, abychom "byli normální"... Než jsme si znova uvědomili, že "normální" je házet odpad do koše, a když není, vyhodit to až doma. Jenže: kdož ví, co ti, kdo odpadky zahazují, mají mnohdy za sebou? :-? V jaké rodině vyrůstali, atd...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama