13. meditace pro Filípka - Ochrana barvami - cesta do křišťálu II

12. října 2012 v 9:30 | Lucka |  Meditace pro Filípka





Den utekl jako voda a už je tu další. Připadá ti, že jsi se zrovna vrátil z návštěvy od Adámka z křišťálu, přitom to bylo už včera. Teď jsi už zase doma, máš splněny všechny povinnosti - a jak jsi tak celý den přemýšlel o energii, zjistil jsi, že jsi ani nestihl zazlobit. Paní učitelka měla radost, maminka stejně tak a největší ty.
"Andílku Adámku," křičíš, "už vím, co je to energie!"
"Já vím a mám z tebe radost," pronese líbezný hlásek v zlatavé záři, to se anděl zjevil po tvém boku.
"Paní učitelka i maminka mi o tom hodně řekly. Je to třeba když svítí sluníčko - to nám dává energii tepla a světla. Nebo když jíme, tak abychom mohli žít a běhat, potřebujeme energii z jídla. A taky když vítr když otáčí vrtulí u těch vysokých stožárů s větrníkem, tak nám dává elektřinu, což je také energie!" voláš nadšeně své poznatky k andílkovi.
"Naprosto správně, Filípku. Vyjmenoval jsi důležité zdroje energie na zemi. Pak jsou ještě zdroje, které vidět nejsou, přesto nám také dávají energii."
"Jo? A jaké? zarazíš se na chvilku."
"Třeba takové slovo povzbuzení či pochvaly. Hned máš energii do dalších úkolů, když tě někdo pochválí, je to tak?"
"A jó, to je pravda!"
"A taky, když někoho rozesměješ, zlepšíš mu náladu, tak má pak radost a více chuti - tedy energie - do života! To je všechno neviditelná energie."
"A my teď půjdeme s tou energií kouzlit?" natěšeně skáčeš.
"Přesně tak," raduje se s tebou andílek a už tě bere k duhovým schodům.
Dneska to po nich vezmeš trošku rychleji, i když se ti líbí jednotlivé barvy. Bláznivá červená, tvořivá oranžová, pocitová žlutá, klidná zelená, upovídaná modrá, rozumová fialovomodrá a mocná fialová. Zlatá zář tě pohltí stejně jako včera a křišťál ti ani dnes nebrání ve vstupu do obrazovkového sálu. Ačkoli jsi všechno viděl už včera, stejně tě to pořád ohromuje, jak je to krásné a dokonalé.
"A teď nás čeká velkolepá hra s energiemi!" přivítá tě andílek a ani tě nenechá pořádně vydechnout z té krásy.
"Zkus zamávat rychle nataženou rukou a dívej se přitom na prsty," pobídne tě andílek.
"Vypadá to trochu jako vějíř," směješ se.
"Ano. A také to vypadá, že máš těch prstů alespoň dvacet a ne pět, viď?"
"To jo."
"A teď zkus mezi ty prsty strčit prst druhé ruky."
Zkusíš a zjistí, že to nejde, že do něj narazí. Připadá ti to jako veselá zábava.
"Nejde to!"
"Ne, nejde, protože se tvé prstíky pohybují hodně rychle, zatímco tvůj samostantný prst je příliš pomalý na to, aby mezi nimi proklouznul. Teď ruku zastav a zkus to znovu."
Legrace. Najednou ti to jde docela snadno.
"Tvé prstíky stojí tvůj prst druhé ruky se najednou pohybuje rychleji, tak stihne proklouznout."
Chviličku si s rukama hraješ, abys přišel tomu všemu na kloub.
"Filípku, teď ti řeknu něco, co bude znít možná složitě, ale je to úplně stejné jako s těmi prsty. Když chceš vzít nějakou věc do ruky, například hrneček, můžeš to udělat proto, že energie hrnečku kmitá tak rychle, že vypadá jako pevný a tvá ruka jím neprojde. Jinak je ale hrneček i ruka tvořena zase jen energií. Rozumíš tomu všemu?" Snažíš se to ze všech sil pochopit, protože tušíš, že je to důležité, aby ses mohl naučit kouzlit. Andílek ale vidí, že trošičku tápeš, a tak před tebou vykouzlí skleničku. Je docela obyčejná jako ta, ze kterého každý den piješ šťávu. Tenhle sklenička vypadá hodně pevně. Podíváme se na ni ale z větší blízkosti." Sklenička se začal roztahovat a roztahovat. Najednou byla velká jako sál. V tu chvíli jsi viděl, že je složena z podobných malých bublinek jako včera ten vykouzlený kruh. A ty kuličky se pohybovaly velmi rychle. Je to opravdový zázrak, pomyslíš si.
"Takový objev. To až budu vypravovat klukům ve škole..."
Andílek nechá zase skleničku zmenšit, až přestanou být bublinky vidět.
"Filípku, z takovýchto bublinek je stvořen celý svět a všechno na něm."
"I já?"
"Ano, i ty. A třeba zeď vašeho domu. Víš, že do zdi narazíš a nemůžeš jí projít. A je to proto, že bublinek je hodně moc a jsou blízkou u sebe. Pohybují se sice pomaleji, ale po krátké dráze tam a zase zpět. Je to jako kdyby na hřišti bylo najednou sto dětí a všechny by chtěly běhat. MOc by jim to nešlo, každý by měl jen málo místa. A kdyby někdo chtěl mezi vámi proběhnout, bylo by to pro něj dost obtížné. Tvé bublinky se pohybují už hodně rychle. Tvé tělo jich má méně než dům, proto není taky tak pevné. Bublinky mají více prostoru pro běhání. Mé bublinky se pohybují mnohem a mnohem rychleji než u lidí, proto spolu můžeme létat a dívat se do různých komůrek, protože se díky tomu sám pohybuji velmi rychle - a když je potřeba, zpomalím, seskupím své bublinky blíže k sobě, abys mě mohl vidět a abychom spolu mohli mluvit."
"Chtěl bych to také umět," vydechneš.
"Vím, ale k tomu vede dlouhá cesta a trpělivý trénink. Naučit se to ale můžeš. Dneska jsem tu kvůli něčemu jinému - a to kvůli ochranné bublině. Nejdříve ze všeho si vyzkoušíme práci s energií." Adam opět nechal zbělat celý sál.
"Trošku si pohrajeme. Víš, tomu pohybu bublinek energie se říká odborně kmitání nebo vibrace. Budeš si to pamatovat?"
"Vibrace, budu," přikývneš.
"Dobře. Energie na celém světě je jen jedna - a každá věc, slovo či barva má různou vibraci. To znamená, že ty bublinky se tam pohybují rozdílnou rychlostí. A proto se od sebe liší. Zkusíme to na takovém příkladu řekni nějaké slovo."
"Bakugan!" vykřikneš hnedka. A co se děje? Z tvých úst vyletěli malinkaté bublinky energie, které vibrovaly.
"Právě jsi stvořil energie slova. Zkus teď říci něco milého."
"Maminka je krásná!" zasměješ se.
Od pusinky ti těď jsou bublinky takové růžové a vibrují mnohem rychleji.
"Jé, jak to?" Divíš se.
"To je proto, protože jsi do těch slov přidal energie Lásky. Vidíš, jak velmi rychle vibrují? Těmi skoro nic neprojde, proto má Láska takovou sílu. I když není vidět, je velmi mocná! Zkus teď něco velmi ošklivého."
"Monička je blka!" vykřineš hnedka.
Od pusy ti velmi pomalu poskakují úplně černé bublinky, téměř se nepohybují.
"To jsou kouzla," divíš se.
"Všechno na světě je to takto zařízeno. Víš přeci z pohádek, že Láska je mocnější než cokoli, že vždycky zvítězí nad zlem? Je to právě proto. Protože z Lásky funguje tenhle svět - a co se dělá s Láskou, vždycky se povede. Teďka ti ukážu ještě něco jiného," andílek bez váhání nechá všechno zmizet a zůstane jen velké zrcadlo ve kterém se celý vidíš.
"Tohle je zrcadlo, co dráží nejen tvůj odraz, ale také energie. Zkus na něco myslet," řekne andílek.
Rychle si vzpomeneš na své první razítko od paní učitelky ve škole a rázem se v zrcadle objeví rychle poskakující bublinky, které se šíří z celého tvého těla do okolí.
"Jé, vždyť já to ani neřekl nahlas," vykřineš a vidíš, jak se hrnou další bublinky. Zase jiné, ale také veselé. Bublinky úžasu.
"To není vůbec potřeba. Všechno, co je v tvé hlavě, je energie. Tou energií můžeš hřát a zářit jako sluníčko, ale také můžeš ubližovat svým vztekem. Jen jsi vzpomeň na kluky na hřišti, jak jsi zuřil, že se s tebou nechtějí kamarádit!"
Jen jsi si tu situaci vybavil, vyvalilo se z tebe velké množství pomalých černých bublinek, které se ti vůbec nelíbily.
"Čím více zuříš, tím víče ošklivé energie vydáš do okolí. A čím více se směješ a raduješ, tím více té krásné. Jsi živým zdrojem energie. Podívej se ještě do zrcadla."
V odrazu spatříš rostlinu. Vydává krásnou zelenou energii do svého okolí a vstupuje i do tebe. Cítíš, jak je ti najednou o něco lépe a jsi klidnější.
"Jé, to je hezké..." udivuješ se nad tím vším.
"Krása. A teď zkus zase zuřit na chvilku."
Když se vžiješ do těch vztekavých pocitů jako předtím, zjistíš, že ti to nejde tak snadno, protože tě rostlinka uklidnila. Ale zároveň vidíš, jak ty černé pomalé bubliny naráží do těch zelených. Některé přeci jen projdou - a i když jich není mnoho, rostlinka maličko povadne.
"Tak už vidíš, jak umíš kouzlit?" směje se andílek. Tobě je rostlinky trošku líto, tak se to honem snažíš napravit, ale jak zmatkuješ, jde z tebe stejně zmatková energie a ničemu nepomáhá.
"Filípku, uklidni se. Vzpomeň si, že jsi Klíčníkem Lásky. A čistá Láska má tu vůbec nejvyšší možnou vibraci ze všech. Řekni něco krásného od srdíčka..."
"Mám rád maminku, opravdu!" trošku se usměješ a ucítíš, jak z tebe jde doslova gejzír nádherné růžové energie. Zaplaví celé zrcadlo, prostoupí i rostlinku, která najednou začne růst a vykvete. Až tomu sám nemůžeš uvěřit.
"Filípku, stal se z tebe opravdový kouzelník. A takhle funguje úplně všechno. Když se vztekáš, jsou z tebe černé bublinky do okolí a ovlivňují ostatní, kterým se pak hůře usmívá. Když rozdáváš úsměv, dobré skutky a Lásku, jde z tebe růžová energie, která pomáhá i ostatním, kterým třeba není zrovna dobře. Vstoupí do nich a pomůže jim cítit se lépe. A teď to hlavní. Už víš, že všechno je energie a díky svému rozumu a dobrému srdci poznáš, kdy asi jakou energii ze sebe vypouštíš. Energii mají i barvy, jak už jsem říkal. Která barva si myslíš, že má největší sílu?
"Růžová jako ty bublinky."
"Správně. Růžová a zelená jsou barvy Lásky. Pamatuješ, jak jsi sem stoupal po těch barevných schodech? Každá barva tě trošku ovlivnila - a proto jsi měl takové zvláštní pocity v sobě na různých schodech. A tyhle barvy se dají velmi dobře využít k vlastní ochraně. Když vyslovíš větu -
Přeji si být v růžové bublině z Lásky, která mě bude chránit, nepropustí k tobě vůbec nic zlého. Přesně to se stane. Stejně jako je takovou bublinou chráněn Myšlenkov. Schválně si to zkus a dívej se do zrcadla!"
"Přeji si být v růžové bublině z Lásky, která mě bude chránit!" proneseš po vzoru andílka. V zrcadle uvidíš, jak se skutečně kolem tebe udělala jakási bublina či skořápka z růžových bublinek. Andílek k tobě poslal agresivního štěkajícího psa, ale ty se ho vůbec nebojíš, protože vidíš, jak se všechno odráží pryč. Pak ještě ty kluky z hriště, co se hádali, ale zase nic. A nakonec maminčino pohlazení, které jako jediné bylo celé růžové a snadno prošlo skrz bublinu. To se ti tolik zalíbilo, že už jsi nechtěl nikdy z ní pryč.
"Také pryč nemusíš. Naopak. Můžeš v ní zůstat pořád - a vždycky, když si vzpomeneš, trošičku tu bublinku myšlenkou posílíš, tak ji upevníš - a nikdo a nic ošklivého nad tebou nebude mít moc. Zkus si tuhle větu říci vždycky ráno, když vstaneš z postele. Tvůj den pak bude stát opravdu za to. A zase někdy příště ti ukáži, co dokáží další barvy, ano? Aby se z tebe stal skutečný kouzelník s energiemi, kterým už dávno jsi. Protože v myšlenkách dokážeš všechno, co chceš. Teď už ale nastal čas k návratu domů, abys vše mohl trénovat v životě. Možná to zabere chvilku času, ale pokud budeš věřit a mít trpělivost, uvidíš, jak obrovské zázraky ještě dokážeš. A nezapomeň, kdykoli mě můžeš zavolat, jsem stále v tvé blízkosti, můj Filípku zlatý..."
Andílek tě na rozloučenou pohladil po vláskách a zanechal s mnoha novými myšlenkami v pokojíčku. Je ti velmi krásně. Jdeš za maminkou, obejmeš ji a představuješ si, jak tvá růžová Láska plní bublinkami celý pokoj, dům a celý svět. Uvědomíš si, jakým mocným kouzelníkem doopravdy jsi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama