10. meditace pro Filípka - Mámino srdce

21. září 2012 v 9:30 | Mil |  Meditace pro Filípka






Monička si právě hrála se svojí panenkou a přitom si cosi broukala pod nos. Její blonďaté culíky se houpaly ze strany na stranu, jak si radostně třepala hlavičkou. Vždycky vypadá jako neviňátko. Napadlo tě. Ani jsi nevěděl proč přiskočil jsi k ní a milou panenku jsi jí vzal.

"Dej mi ji!" okřikla se na tebe okamžitě.

"Ne! Nedám!" Vzal jsi panenku za nohy a začal s ní točit, dobře jsi věděl co nastane. Křik se pomalu začal rozléhat celou místností. Tohle Monča nesnáší úplně nejvíc. Vždycky se tváří, jako by se to dělo jí a ne té hračce. Křik už se rozléhal celým bytem, máš radost, to je lepší, jak to její poťouchlé holčičí zpívání. Spokojeně stojíš zvedáš hračku vysoko a díváš se na sestřičku jak ti ji chce vzít... Tu se najednou v pokoji objeví maminka, její nahněvaný obličej se ti ani trochu nelíbí, je jasné, co bude následovat. Přesto odmítáš hračku vrátit. Trocha nepozornosti a Monička se zmocnila ručiček panenky a tahanice může začít.
"Dej mi to!"
"Nedám!"
"Dej mi to..."
"Co to má znamenat?" vloží se do hádky maminka.
"On mi ji bere!"
"Ale neberu."
"A dost!" bere si panenku od vás obou maminka. "Když se neumíte domluvit vezmu si tu chudinku já. Copak nevíte že ji to bolí?" hněvá se na vás maminka.
Vyplázneš na Monču jazyk a jdeš si sednout do ke stolku. Tu už vidíš to nádherné světlo.
"Jé ahoj Adámku," usmíváš se na svého andílky strážného.
"Ahoj Filípku."
"Jsem tak rád že Tě vidím," usmíváš se na Adámka šťastně, to bude zas nějaká prima zábava. "Budem zas hrát na schovku jako nedávno? Jak jsi se schoval u mámy ve vlasech vzpomínáš si na to?" směješ se, i Adámek se usmívá, ale nějak míň než obvykle. Zarazíš se.
"Filípku, víš mě sem dnes totiž poslal strážný anděl tvé maminky. On říká že je poslední dobou hrozně smutná, a jak se prý vy dva perete, jí prý vždy zabolí u srdce. Půjdeme se na to její srdíčko podívat ano? Ono to není takové to srdíčko co pumpuje lidskou krev. Tohle je srdce co má každý uprostřed hrudníku a většinou není vidět, říká se mu duchovní srdce, tam schovávají lidé lásku soucit a jsou tam také všichni, které milujeme. Pojď, podej mi ruku, jdeme, ano?"
Zaraženě kývneš hlavou a než stačíš mrknout, jste před obrovským růžovým srdcem. Páni, to by se Monči líbilo, napadne tě. Ale co to sem tam se kolem toho srdce jako by válely mraky, ne takové jako jsou na obloze bílé, no tvarem se sice podobají ale mají takovou temně šedou až skoro černou barvu.
"Co to je?" ptáš se udiveně Adámka a ukazuješ na ty temné škaredé mraky, co se zde povalují a zahalují to krásně zářivé růžové srdce.
"To jsou chmury, Filípku, to je když něco maminku moc trápí a neví si s tím rady. Třeba jako když jste se před chvílí pošťuchovali, vidíš ten malinký mráček támhle? Tak to jste udělali vy dva a když jsi tuhle ve škole zlobil, jak jsi píchl tu holčičku - vidíš ten veliký mrak? Tak ten je tu od té doby."
"No ale jak se jich maminka zbaví, já chci by tu bylo víc vidět to její růžové srdíčko," zlobíš se.
"No, to je těžká věc, to místo křiku by sis musel z Moničkou pěkně hrát nebo napsat hezky domácí úkol nebo... zkus sám něco vymyslet."
"Aha, Adámku ty myslíš něčím udělat mamince třeba jen malou radost."
"Ano, Filípku, já vím, ty jsi chytrý kluk, přišel jsi na to hodně rychle. Čím méně budeš dělat mamince starostí, tím méně tu bude těch ošklivých mráčků a tím více bude to růžové srdce krásně zářit a i maminka bude usměvavější, uvidíš sám. I ty máš Filípku takové srdíčko. A tomu srdíčku taky moc pomáhá když jsi hodný nebo když doma vyneseš koš, vzpomínáš, si jak tě to tam pěkně hřeje? Nebo jak jsi tuhle pomáhal s vozíkem do šaliny, kde seděl ten postižený pán, který nemohl chodit. To byl opravdu krásný dobrý skutek, všichni dospělí obdivovali, jak vehementně tlačíš, a proto se také rádi přidali. Maminka na tebe byla moc pyšná, vzpomínáš, jak to každému vyprávěla? Nebo jak jsi dal muzikantovi na ulici ty drobné co sis vyptal od maminky. Říkal jsi jí, že ta muzika hladí tvé uši. Ale stačí stačí třeba v šalině pustit někoho staršího sednout a hezky se na něj usmát. Nebo pustit paní v obchodě do dveří. To se hned tvé srdíčko radostí jen tetelí."
"Aha, proto tam cítím takové hezké teplo, u srdíčka vždycky." Koukáš udiveně na Adámka.

"Vzpomínáš si na zrcadlovou síň paní Karmy?? Jak se slečna empatie změnila, a ty jsi cítil všecko, co jsi jí provedl? Tak tohle je podobné, každý dobrý skutek, každé hezké slovo nebo jen úsměv se ti vrátí. Jsou to takové semínka které když zaseješ tak pak sklidíš právě takové hezké pocity a ne jen ty. Víš někdy to možná chvilku trvá, ale opravdu, co zaseješ, to se ti vrátí nejen v podobě krásného pocitu u srdce, ale lidé časem poznají že máš dobré srdce a rádi ti také pomohou."

"Jé, Adámku, já v tom srdíčku někoho zahlídnul, to jsem snad byl já a Monička," voláš nadšeně.
"No ano, jste to vy, maminka vás miluje a má vás ve svém srdci oba, nejen vás, ale i tátu a babičku i druhou babičku s dědou a spoustu dalších lidí, které má ráda."
"Aha, to je tak hezké vidět."
"Vidíš jak to srdce, krásně hřeje a září, to je láska. A když se maminka usmívá, je ta záře daleko silnější; a co teprve, kdyby tu neměla žádné chmurné mráčky..."
Díváš se zaujatě na mámino srdce plné lásky. Najednou si uvědomuješ že tu záři znáš, když se k mámě přitulíš, cítíš to, nebo když tě pohladí po vlasech a dá pusu. Moc se ti tu líbí.
"Tak už je čas jít, podej mi ruku." Nerad, ale přeci jen poslechneš Adámka a podáváš mu ruku. Než stihneš cokoliv říct, tak jsi ve svém pokojíčku.
"Ahoj, Filípku, a nezapomeň, jsem stále s tebou, stačí zavolat, porosit o pomoc, a jsem u tebe."

Adámek zmizel a ty vidíš, jak si Monička hraje na své postýlce s panenkou. Necháš ji být. I ona má určitě své duševní srdíčko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama