Lužánky

17. srpna 2012 v 8:37 | Mil |  Dníčeky dětí




Cestu samu snad ani popisovat nemusím, probíhala ve stylu:

"Ty nezpívej, to budu zpívat jenom já."


Dohady obou dětí na celou tramvaj. Děti se někdy chovají jako malé, pochopí to někdo? Já se sice snažím už několik let ale stále se mi nedaří.

Ale teď k samotné akci v lužáneckém parku. Jednalo se o propagaci zdejšího centra pro volný čas. V rámci akce se zde nalézalo spousty všelijakých stanovišť na kterých se plnily nejrůznější úkoly. Za splnění jednotlivých úkolů dostávaly děti razítka na speciální kartičku.


Musím říct, že kdo objednával počasí na dnešní akci udělal moc dobře. Protože, bylo moc krásně. Žádné přehnané vedro, ale ani zima. Paráda. Jedná se o poněkud rozsáhlejší prostor, takže ani, zdejší akce nedokázala zaplnit park natolik, aby si lidi šlapali po hlavách. Což bylo opravdu báječné.

Jedno z nejlepších stanovišť byli například večerníčkovští Krysáci. V bedně dvě živé krysy, které si děti mohly pohladit. Pak improvizované krysí smetiště, děti prolézaly tunelem co vypadal jako sýr a nazávěr jezdili s kolečkem v bludišti. poslední stanoviště se Filímu moc líbilo a nadšeně si několikrát proběhnout bludiště s mini kolečkama. Monička naopak chtěla hladit jen živé krysy, které měli v bedně, na záčátku stanoviště.

Další hodně atraktivní stanovištěm byl les Řáholec s Rumcajsem. Byly tam celkem tři úkoly, když se splnily, tak se mohla vystát fronta. Která byla nakonec tak na dvě hodiny a děti se svezly na lamové dráze, rychlým sešupem dolů. Museli se zapnout do postrojů a vylézt poměrně vysoko a tam hup a jely po laně asi tak půl minuty dále to netrvalo. Byly ovšem opravdu nadšení oba dva. Filip řval:" Já chci ještě jednou...."
Upřímně, mně se tam stát nechtělo, ale když si to tak přál, dobře. Podruhé dvě hodiny ani omylem!



Ještě před tímhle vším jsme shlédli vystoupení břišních tanečnic. Kupodivu i Filípek vydržel sedět na trávě a koukat na holky jak vlní s bříškem... A ne jen s ním, děvčata vlnila celým tělem. No prostě chlap. Byly tam dvě profesionálky a pak nějaké účastnice kurzu a děti. Všechny tanečnice tančily opravdu moc krásně.
Monička je začala po chvilce napodobovat, podotýkám, že tanec viděla prvně. Proto mě udivilo, jak je šikovná právě na břišní tance.

Nakonec jme našli pěknou hospůdlku. Byla to taková klasická hospoda, tam sedával snad ještě můj děda. Bílé ubrusy, hnědé dřevo, béžové stěny a na nich hnědý váleček. Hospoda jako z první republiky. Vše bylo zrekonstruováno a vypadalo jako nové. A co víc, byla nekuřácká. Já už v ní viděla vrchního z obsluhoval jsem anglického krále od Bohumila Hrabala. Prostě moje fantazie, tam značně pracovala. Tato restaurace se mi moc a moc líbila. Měla jakési osobité a neomšelé kouzlo. V duchu jsem si říkala, že sem ještě vrátím. Protože, to se vidí jen málokdy a vařili, musím říct moc dobře. Já měla sice jen polévku ale ta mi opravdu velice chutnala.
Pak už jsme jeli domů. Bylo evidentní, že děti jsou už docela unavené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama