6. meditace pro Filípka - Tvořivost

18. srpna 2012 v 10:12 | Lucka |  Meditace pro Filípka



Blíží se večer. Na běhání venku je už pozdě, ale jít do postýlky zase brzy. Přemýšlíš, co dělat, protože nuda je to, co opravdu nemáš rád. Rozhlížíš se po pokojíčku, ale nic tě nenadchne. Pak ti dojde, že máš od včerejška rozehranou tu skvělou počítačovou hru. NNavíc za chvilku přijde tatínek z práce, jistě se k tobě rád přidá. Neváháš a už sedíš u počítače a jsi zcela zabrán do hry. Najedou začínáš cítit brnění. Nejprve se ti zakouslo do prstů, pak do zápěstí, celých rukou, těla i nohou. Brní tě to, jako kdybys ležel v mraveništi a mravenci se ti rozběhli po celém těle. Brběbá tačíná být nepříjemnější a nepříjemnější. Zkoušíš to se sebe sklepat, ale najednou zjistíš, ze se nemůžeš ani pohnout. Navíc se do tebe dává větší a větší zima. Vyleká tě to a začínáš mít z tohoto neznámého stavu strach. Než se stihneš podivit, co že se to vlastně děje, místnost se prozáří jasným světlem a už tu u tebe poletuje andílek Adam.

"Ahoj Filípku," pozdraví a krásně se na tebe usmívá. Jako vždycky.

Rád bys odpověděl, ale nemůžeš. Ztuhly ti totiž i rty a celá pusa. Myslíš si, že tentokrát je to s tebou opravdu špatné, že ti ani andílek nepomůže, když v tom se ozve:

"Nemůžeš mluvit, viď? Ani nemusíš. Mysli jen na to, co mi chceš říct. Já si tvé myšlenky přečtu. Budeme spolu mluvit telepaticky, tedy jen v myšlenkách."

Jen chviličku ti trvá, než uklidníš svou roztěkanost v hlavě,pak už se dokážeš soustředit, aby v tom andílek neměl zmatek.

"Co se mi to děje?" mluvíš tedy beze slov a doufáš, že ti Adámek bude rozumět. A opravdu!

"Coby, Filípku. To, co se teď stává hodně lidem. Zamrzl ti mozek."

"Mozek? Zamrzl? Jak to? To jde? Vždyť je teplo! A proč se nemůžu hýbat?" Vychrlíš ze sebe spoustu otázek, andílka to ale ani na chviličku nezaskočí.

"Mozek řídí celé tělo. Zajišťuje pomocí nervů to, že můžeš hýbat s rukama, že můžeš jíst a cítích chuť jídla, že uděláš kotrmelec nebo si můžeš pohladit hebký kožíšek kočky. Jenže jsi svůj mozek málo používal, a tak zamrzl. A s teplem to nemá nic společného. Mozek, stejně jako ty, potřebuje jíst, aby měl energii. Mozek ale nejí jídlo, ale živí se přemýšlením, učením, fantasií, nápady, tvořivostí. Když se mu jich nedostává, tak prostě zleniví a zamrzne, usne jako medvěd v zimě."¨

"Ale já bych se chtěl znovu hýbat," začínáš pofňukávat, protože tohle zamrznutí se ti ale vůbec nelíbí.

"To půjde, neboj se. Ale musíš ho nejdříve znovu probudit k činnosti, nikdo jiný to za tebe udělat nemůže, ani já ne."

"A jak to mám udělat?"

"Jak už jsem říkal, potřebuje svou potravu. Mozek je orgán přemýšlení. Když budeš hodně přemýšlet a hlavně tvořit, tak bude spokojený a nebude zamrzávat. Pokaždé, když sedneš k počítači a hraješ tyto hry, tak mozek usíná. Takže jestli ho chceš znovu probudit, zkus teď něco krásného vymyslet."

"Ale mě nic nenapadá!"

"Přeci nechceš zůstat zamrznutý pořád?"

"Ne, to nechci!"

"Pomůžu ti. Zkusíme spolu rýmovat, ano? Víš, co to je?"

"Rýmují se básničky."

"Ano, přesně tak. složíme spolu malou básničku. Tak třeba - přijela k nám babička..."

"Přivezla nám jablíčka," napadne tě hned.

"Nádhera," chválí tě andílek a hned pokračuje. "V jablíčku byl červíček..."

"Byl to jeho domeček."

"V domečku měl stůl..."

"Jablíčko je fuj!" začal jsi se smát, protože se ti povedl docela dobrý vtip v básničce. A s tím jsi si i všiml, že už vlastně mluvíš nahlas.

"Jé, já už můžu mluvit a trošku se hýbat, zaraduješ se."

"Perfektně jsi to zvládl, Filípku,"měl spolu s tebou radost Adámek.

"A co budeme tvořit dál, abych ten mozek probudil úplně?"

"Můžeme zkusit hru na písmenkování."

"To neznám, jak se to hraje?"

"Řeknu písmenko a ty máš za úkol co nejrychleji vymyslet co nejvíce slov na to písmenko, ano?"

"Dobře."

"Tak třeba písmenko... Há."

"H? Hadice, had, housle, hruška, hrad, houba, hrábě... a už nevím.. řekneš po chvilce přemýšlení."

"To jsi jich vymyslel opravdu hodně! A co tahle Bé?"

"Brambora, bramborák, brouček, bouchnutí, bedna, básnička, budík..."

A najednou brnění úplně přestalo a ty s radostí vyskočíš.

"Jupí, už můžu běhat!" máš radost a Adámek také.

Se smíchem začneš běhat po pokoji a Adámek kolem tebe bláznivě krouží.

Nakonec spadneš na zem a oba se vesele smějete. Máš radost z toho, že jsi zase dokázal překonat sám sebe.
"Filípku, dneska jsi ukázal, jak dokážeš krásně tvořit, když chceš a snažíš se. Jsi hotový umělec. A víš, proč z toho máš takovou radost? Protože je to kus tebe. Když hraješ hry, využíváš jen to, co už vymyslel někdo další. Ale když tvoříš ty sám, dušička se raduje, protože sama je tvůrčí. Když budeš svůj tvůrčí talent rozvíjet, jednou vymyslíš třeba veliké věci, ze které bude mít užitek celý svět. A z tvé radosti nad tvořením má svět radost už teď. Příště tě vezmu do říše tvořivosti, chceš? Bude to velká zábava!"

"Anooo," křičíš nadšeně. Rád by ses tam podíval už teď hned, ale Adámek už se loučí a pomalu mizí ve víru světla. Přemýšlíš, co bys ještě vytvořil. Moc se ti to zalíbilo. Pak si vzpomeneš, že brzy bude mít Monička narozeniny. Co takhle jí vyrobit pěkné přáníčko? Určitě jí potěší. Neváháš a dáš se do díla. A jak ti tak fantasie našeptává, co kam nakreslit, přilepit a jak papír zohýbat, zjistíš, že tvořit je daleko větší zábava, než jen mačkat knoflíky u počítače.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 18. srpna 2012 v 18:50 | Reagovat

První část trošku delší meditace

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama