Meditace pro Moničku- úvod

13. července 2012 v 9:32 | Lucka |  Meditace pro Moničku




Meditace (úvodní seznámení s andělem strážným) Monička

Jsi na dětském hřišti plném prolézaček, houpaček, kolotočů a dalších atrakcí. Spolu s tebou je tam i maminka a Filípek. Jsi veselá a pobíháš kolem, pak tě napadne svézt se po skluzavce. Vyšplháš po žebříku nahoru a hurá, už kloužeš dolů. Najednou však škrtneš nožičkou o stěnu skluzavky a ta tě popálí. Jau, to je ale bolest! Koukáš na popáleninu, když přistaneš dole v písku. Trošku začneš plakat a foukat si na odřenou nožičku, vůbec to ale nepomáhá. Maminka vidí, že se ti stala nehoda, a rychle jde k tobě.
Než se však stihne přiblížit, hřiště se změní a ty se sama ocitneš úplně někde jinde.

Jsi teď na místě, kde už to tak trošku znáš z vyprávění od Filípka. Stojíš totiž nad schody a pod nimi slabě probleskuje světélko. "Copak tam krásného na mě asi čeká?" Říkáš si. Sice tě bolí ta spálená nožička, ale statečně sestupuješ schůdek po schůdku dolů. Každým krůčkem nožka bolí méně a méně, je to skoro jako zázrak. Čím jsi níže, objevuje se jasné světlo a celé tě zaplavuje. Už zbývá jen pár kroků a vstupuješ do nádherné duhové místnosti, kde hraje krásná tichá hudba a všude kolem je svět plný tvých splněných přání. Vše tě najednou přestane bolet a díváš se kolem. Kdepak to jsem, říkáš si, ale vůbec se nebojíš, i když jsi bez maminky. Najednou se k tobě přiblíží překrásná světelná bytost a ty cítíš, jak k ní máš velmi blízko a máš ji ráda.

"Vítám tě v mé říši, Moničko. Jsem moc rád, že jsi za mnou přišla. Já jsem tvůj strážný anděl. Jsem jen a jen tvůj. Po celý tvůj život budeme spolu, i když mě třeba neuvidíš. Teď tě něco bolí, viď?"

"Nožička," špitneš. "Ale jenom trošku."

"To proto, že jsi statečná holčička. Ukážeš mi to bebí?"

Podívá se ti na nohu, jemně foukne a popálenina rázem zmizí.

"A je to," usmívá se dál.

"Děkuju," usmíváš se také. Je ti tu tak příjemně, že se ti ani nechce odsud pryč. Jenže víš, že by se ti tu brzy začalo stýskat, a tak začneš pokukovat po schůdcích nahoru.

"Nemusíš se ničeho bát, Moničko, se mnou se ti nikdy nic zlého nestane. Budeme už navždycky spolu. Dneska jsi mě v bolesti objevila a právě ode dneška, kdykoli na mě pomyslíš, budu s tebou."

"A jak se jmenuješ?" zajímá tě. "
"Jméno nemám, dokud mi nějaké nevymyslíš."

Chvilku přemýšlíš a pak ho pojmenuješ________, aby mohl k tobě vždycky na zavolání přijít a pofoukat všechny ranky.

"Doprovodím tě teď zase zpátky na hřiště, ano?"

Jemně tě pohladí po vláskách a než se naděješ, sedíš zase pod skluzavkou. Chviličku si myslíš, že se ti to jenom všechno zdálo, ale když se podíváš na nožičku, vidíš, že je úplně zdravá. To byl tedy zážitek! Zaraduješ se, když přiběhne maminka a ptá se, co se ti stalo.

"Ale nic," usměješ se a běžíš se sklouznout ještě jednou. Víš, že seuž nemáš čeho bát, protože stačíkdykoli zavolat (jméno andílka) a ten ti hned se vším rád pomůže. Itřeba při klouzání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama