1. meditace pro Filípka - Seznámení s andělem

7. července 2012 v 3:41 | Lucka |  Meditace pro Filípka




Běžíš po louce, utíkáš. Utíkáš, protože toho chceš ještě hodně stihnout a máš pocit, že když nebudeš utíkat, něco ti uteče. Honí tě spěch, a čím rychleji běžíš, tím rychleji běží i on. Závodíš se spěchem, za žádnou cenu nechceš prohrát, a tak stále zrychluješ, až už skoro ani dýchat nemůžeš. Kolem tebe poletují motýli, zpívají ptáčci, kousek od tebe bublá potůček. Ty nic z toho ale nevnímáš, jak rychle běžíš. Najednou se před tebou objeví veliká skála a do ní vytesané schodiště.

Zastavíš se. Kampak asi vede? Co ukrývá? Jsi zvědavý, tak začneš scházet po schodech, níž a níž. Čím jsi hlouběji, tím víc tě obklopuje větší ticho. Ptáčci už nejsou slyšet, potůček nebublá. Schodiště se různě točí a ty jsi stále zvědavější a zvědavější, co je za další zatáčkou. Zdola je vidět modré světlo. Každým schůdkem, co sestupuješ níž a hlouběji, je světlo krásnější a zářivější. To světlo uklidňuje, a ty jdeš odvážně za ním, usmíváš se. Když sejdeš až úplně dolů, rozprostře se před tebou krásný pohádkový svět. Zůstaneš ohromeně stát a nemůžeš se na tu krásu vynadívat. Jsou tu skoro průhledné létající víly a když tě zahlédnou, slétnou se k tobě a usmívají se a hladí tě jemně, asi jako když tě ofukuje svěží vánek. Je to velmi příjemné, líbí se ti to. V tom vidíš, jak k tobě pomalým krokem přichází postava v dlouhých zlatobílých šatech a velikými křídly, celá zářivá. Když přijde blíž, všimneš si, že ty šaty nejsou vyrobeny z nějaké látky, jak bývají ušity šaty lidí, ale jen ze světla. Také hlavu, tělo, ruce i nohy má ze světla, krásného stříbřitého, bílého a zlatého. Nejkrásnější jsou ale ohromná zářivá křídla, co hrají tolika barvami, že ani všechny pastelky na světě by je nedokázaly tak vymalovat. V ruce má zlatou hůlku s hvězdičkou na konci. I ta je jen světelná.

"Vítám tě, Filípku," tiše promluví ten hlas. Než se ho stihneš zeptat, kdo je a jak to, že tě zná, pokračuje: "Jsem Tvůj strážný anděl, co chrání každý tvůj krok na Zemi. Jsem s tebou když si hraješ, když spinkáš i když pošťuchuješ ostatní děti ve školce. Jsi pro mě nejdůležitější človíček na světě a mám tě moc rád".
Usmívá se na tebe a ty se usmíváš na něj. Chceš vědět, jak se jmenuje, a on ti odpoví: "Jaké jméno mi dáš, tak se budu jmenovat a vždy na něj uslyším".
"Adámek," vykřikneš bez váhání. Máš takovou radost, že dočista zapomeneš na všechen spěch, co tě před chvilkou honil.
"Budu tedy Adámkem. Je to krásné jméno a já ti za něj moc děkuji. Teď si budeme ještě blíž."

Pak k tobě andílek přijde a dotkne se tě na hlavě zlatou hůlkou.

"Tato hůlka má kouzelnou moc, Filípku. A právě teď tě začarovávám, aby se ti dařilo všechno, nač pomyslíš, aby ses uzdravil ze všech nemocí a všichni tě měli rádi. Ale pozor, to kouzlo funguje jen tehdy, když tvé myšlenky budou upřímné, když se budeš usmívat, aby se i tvá dušička a tělo mohly usmívat, a když sám budeš mít ostatní lidi rád. Jinak by se kouzlo obrátilo a nastal pravý opak." Cítíš teplo po celém těle a najednou celý začneš zářit duhovými barvami. Hned červenou, hned zelenou, pak fialovou. Cítíš velikou sílu a klid a víš se vším rady. A hlavně cítíš, že už tě nic nikam nehoní. Máš z toho velikou radost. Pak anděl znovu promluví:

"Kdykoli ti bude chybět úsměv, kdykoli tě bude něco bolet či budeš nervózní, můžeš přijít za mnou, budu tu na tebe čekat. Cestu sem najdeš vždy, stačí na ni pomyslet. Otevřese ti vždy, když budeš chtít. Když ti bude smutno a těžko, nebo když by tě zase chtěl začít prohánět strach. Jen pak zavřeš očka a představíš si, jak jsem u tebe a jak krásně místo je v kouzelném světě plných hodných bytostí. Naše světy existují vedle sebe a mohou se kdykoli prolínat. Byť to není na první pohled vidět, jsou si nadosah. Ty jsi našel cestu a naše světy spojil. Od této chvíle kdykoli vyslovíš mé jméno a budeš si přát mě mít po boku, okamžitě se ti zjevím. Můžeš mě zavolat ve školce, při hraní, při smutku i třeba uprostřed noci, když tě vystarší zlý sen. Nyní se vrať do svého světa a věz, že stejně tak, jak se cítíš tady, budeš se cítit i tam, kdykoli si vzpomeneš na své vlastní duhové světlo, které je s tebou a v tobě, i když ho třeba nevidíš. A pamatuj, že když závodíte se spěchem, vyhraje ten, kdo jako první dokáže zastavit."

Andílek ti věnuje ještě jedno pohlazení na rozloučenou a jeho zářivý úsměv ještě znásobí tvou radost ze zážitku.
Je ti krásně a chce se ti smát! Naposledy se rozhlédneš po pohádkové říši, která se ti zdá velmi krásná, ale teď už víš, že na světě jsou říše ještě krásnější. Ty, v nichž žiješ. Třeba na louce u lesa, mezi kamarády nebo v maminčině náruči. Zamáváš svému andělovi, poděkuješ mu za to, že je na tebe tak hodný, ještě se chvilku pomazlíš s vílami a pomalinku se vydáváš po schodech vzhůru.


Vystoupáš zpátky na louku a skála se rozplyne. Najednou vidíš, jak vesele poletují motýli, jak krásně zpívají ptáčci a jak v potůčku bublá průzračně čistá voda. A ty nespěcháš, a přesto víš, že ti nic neuteče a ani nic nepředhoní. Víš, že kdykoli se můžeš vrátit ke svému andílkovi pro radu, pro pohlazení, i kdyby se celý svět mračil a byl zlý. Nebo si ho zavolat k sobě. Jestli si někdy nebudeš vědět s čímkoli rady, utiš se a zeptej se svého anděla, jak dál. Když se uklidníš, uslyšíš, co říká, ucítíš jeho pohlazení a uvidíš jeho zářivý úsměv. Nyní jsi mezi lidmi, tvůj anděl s tebou ale zůstane navždy a nikdy tě neopustí. Právě teď ti krouží nad hlavou a směje se. A ty stále krásně záříš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama