Čakry u dětí

26. července 2012 v 10:55 | Lucka |  Děti a my






První čakra se rozvíjí už v prenatálu a v prvním roce života, takže záleží hrozně moc na matce, co dítě přijme za své a správné. Je to o fyzičnu, o ničem jiném. Jen aby mělo správnou stravu, pohodlí v bříšku, je to extrémní vývoj těla, vlastně z "ničeho" je najednou člověk s orgány, kostmi... Pocit bezpečí v hmotném světě a důvěra v to, že přežije se utváří v tomto období. Naslouchá zvukům, přijímá tedy první signály z venčí, které mu mohou způsobit stres (křik - vyplavují se stresové hormony, které jdou i do děťátka a mají stejný efekt jako u "živého" člověka), vnímá tlukot srdce a matčin hlas (proto je pro odstranění zmatenosti a uklidnění se velmi důležité ihned po narození položit matce dítě na hruď, je to to jediné, co v podstatě zná, jinak je pro něj vše úplně nové.


Druhá čakra je cca od půl roku do dvou let života. K fyzickému pohodlí se dostávají do vínku i emoční prožitky, kterými dítě komunikuje. Potřebuje hlavně lásku, užívat si z nového, svobodu v poznávání, aktivovat všechny smysly. Stále potřebuje spoustu pocitu bezpeční, aby později důvěřovalo životu. Spánek není vyjádřením toho, že dítě se snáze unaví, má stejně energie, jako kdokoli jiný, ale že potřebuje být více mimo akční stav, protože svět je pro něj obrovskou učebnicí. A představte si, že byste měli se neustále jen a jen učit, bez odpočinku. Brzy by každý zkolaboval. Ve spánku si tříbí nově naučené a dušička bloudí "doma".


řetí čakra se vyvíjí cca do třech let (tedy do plné funkčnosti). Jsou to první pokusy o projevení svého já. Zkouší reakce okolí na to, co udělá. Příčina a následek. Přílišné nízko nasazené hranice nesvobody (to všechno nesmíš, protože se to prostě nedělá nebo je to nebezpečné...), případně druhý extrém, kdy dítě smí naprosto všechno a nevidí důsledky svého chování, když se mu to pak později z jiného zdroje vrátí, někdo si to nenechá třeba líbit nebo jiná autorita mu omezí jeho svobodu, na což nebyl zvyklý, je to pak velký šok.
Pochvaly vedou k rozvoji toho, že může dokázat cokoli, věnuje-li tomu dostatek energie a rozvíjí se vůle. První samostatné úkony, na které očekává reakce. Jaké budou, takové pak bude celý další jeho život. Když dítě například ukáže první výkres a my zvoláme, že je to nádhera, ač to ani neidentifikujeme, (jo, musí to být ale od srdce, ne jen tak...), probudíme touhu ke zlepšování se a dítě si to spojí s pozitivními emocemi. Do budoucna se k tomu dají přidat rady - víš, je to krásné, a kdybys tohleto trošičku zkusil třeba příště jinou technikou, což nemusíš, bylo by to možná ještě o něco krásnější (z mého pohledu, pro tebe je to třeba krásné i tak, tak proto je to dokonalé)...
Jenže jsou i tací, co řeknou - co je to za čmáranici? Ani kreslit pořádně neumíš... A je všechno v pr... Protože dítě samo se nehodnotí, to se učí později, dítě prostě ví, že je dokonalé (a má pravdu), že to, co udělalo, je to nejlepší, jak to udělat mohlo, protože to bylo od srdce. Pokud ale dospělý či nějaký starší sourozenec mu to zkritizuje, dítě to absolutně nechápe.
A když se to opakuje a opakuje, přijímá do hlavy vzorec, že s ním je něco v nepořádku a že něco asi dělá špatně. Dlouho si láme hlavu s tím, co to je, pak uzná, že je to on sám. A naladí-li se na toto, má zaděláno na spoustu dalších problémů v životě. Když mi na trénink přijde šestiletý chlapec a celou dobu říká - tohle nezvládnu, na to nemám, to se mi nemůže nikdy podařit, nikdy se to nenaučím, je to příliš těžké a podobně, je tedy setsakramentsky těžké ho přesvědčovat o opaku. A s tímhle vkladem má vykročit do školy, do nástrah života, do dospělosti... To je tak, když vychovatelé zapomenou poslouchat srdce. Není jim ale co vyčítat, všichni jsou oběti obětí. Sami by to nedělali, pokud by takové vzorce sami kdysi do hlavy nepřijali. Každý "učíme" jen to, co sami známe a umíme. Na změnu je příležitost vždycky.


Čtvrtá čakra je čakrou srdeční a je to čakra Lásky. Je sídlem Lásky. Vyvíjí se od doby, kdy dítě začíná poznávat vztahy mezi lidmi a dostává se do prvních sociálních kontaktů ve skupinách. Rozlišuje, co je Láska a co je neláska a podle toho reaguje.
Je to školkovské období, tedy cca do těch šesti let. Velmi rychle se formuje osobnost a děťátko poznává sebe v zrcadle ostatních, neustále se má tendenci porovnávat a své já, které objevilo jako oddělené od ostatních, učí spolupracovat. Formují se první vztahy kamarádské i širší rodinné. Láska a zase jen a jen Láska v tomto období (jako i v každém jiném...). Dítě sice poznává oddělenost, ale stále chce a touží po tom společenství, které zná z dřívějších dob, touží po jedinečnosti a svobodě. Je kruté už nebýt středem pozornosti, ale jen jedním z ostatních, být individualistou ve skupině, naučit se toleranci a zároveň zůstat sám sebou.
Vše, co se do té doby naučilo, začíná projevovat kamarádům, aby se tím pochlubilo - a ověřuje si reakce, s tím zjišťuje, že jsou různé. Je extrémně důležité vytrvat v zavedené cestě dokonalosti - Lásky, protože nesmí začít pochybovat o sobě, až se setká s první větší kritikou okolí. Proč - ty otázky uslyšíte neustále od děťátka. A také - jak to, že ten může, ten nemůže, ten je jiný... V tomto věku lze, opravdu ano - vést ho k vlastnímu názoru na věc. A co myslíš ty? Ptát se ho. Je to dobré? Jak bys to udělal, aby to bylo krásné pro všechny? Vše většinou v rámci různých her. Dítě se i přesto, že už není to jediné a nej, musí cítit milováno a bráno se vším všudy, co dělá a jak se projevuje. Silně vnímá vztahy (hlavně rodinné) a kopíruje je, pak je ventiluje a zkouší reakce okolí. Vše podvědomě, samozřejmě. Pozorná učitelka ve školce může objevit mnohé, co se u dítěte v rodině odehrává, je-li tam něco špatného, tak zakročit.



Pátá čakra - komunikační, ta odpovídá zhruba prvnímu stupni základní školy, tedy těch šest až deset let. Velká sociální integrita a zároveň častější odloučení od rodičů. Vše naučené se teď už jen upevňuje a tvoří se osobnost s povahou, jakou jako malé dítě přijalo díky právě tomu všemu vypsanému. Kritika, či pochvala? Strach, či odvaha? Co v něm je, podle toho reaguje - na učitele, na kamarády, na vedoucí kroužků a další lidi, se kterými se setkává. Všechno už je v něm, nic se neučí, jen rozšiřuje okruh světa, ve kterém se to všechno naučené dá uplatnit a zdokonalit se v tom. Ať už v pozitivním či negativním slova smyslu.



Další čakry už jsou hodně o duchovním vnímání - toho, že by také mohlo být "něco víc". Od nějakých sedmi let začíná být aktivní šestá čakra. Můj svět versus ten svět tam venku a jeho porovnávání.


Šestá čakra je čakra třetího oka (mezi obočím). Odděluje zde říše fantasie od světa skutečného a zároveň se prolíná tam, kde je to možné. Je to rozvoj chápání důsledků svých činů, také empatie a hlavně utváření si vlastních názorů na svět, na pravdu, na skutečnost, přemýšlení o spoustě věcí, zvláště na základě toho, v čem už je hotový, teda jaký svět mu byl dán k vidění a jaký svět mají třeba ostatní a proč tomu tak je. Začínáme hledat pravdu. Jak je možné, že se lišíme? Hry, spousta her a poznávání všeho možného pomáhá rozvíjet šestou čakru. Dítě je jako houba po informacích všeho druhu, ale zároveň je nechce přijímat hotové, chce nad nimi přemýšlet, proto by mělo dostávat jen holá fakta a učit se nad nimi "filosofovat" a utvářet si spoustu vlastních závěrů, jak by to asi mohlo být, proč je tohle tak a tohle jinak a jestli by to nešlo udělat jinak, kdyby se něco změnilo a tak. Na to je skvělá hra, na "co se stane, když..." Perfektní na fantasii a zároveň na poznání, co v dítěti dříme. Např. co se stane, když (kdyby) přestalo svítit sluníčko (a proč). Co se stane, když spadne strom přes cestu. Nebo co by se mohlo stát, kdyby měsíc v kuse sněžilo?
Svět fantasie a svět, který je "ten pravý". Dříve byla jakákoli hra součástí "toho pravého" světa, tedy toho, který prožíváme v bdělém stavu. Dítě v tomto věku už rozlišuje, je ale velmi důležité, aby tyto dva světy nikdy neoddělil. Nic "jenom jako" neexistuje, ne v našich myšlenkách, které jsou tvůrčí. Fantasie může odumřít, ale s tím se uzavře jedna část opravdu skutečného světa, světa snů, které můžou být zhmotňovány do světa "toho pravého". Jestliže dítě toto období překlene a využije to, co se naučilo na své cestě mladším věku, nikdy neuzavře ony hranice mezi fantasií a skutečnem, bude už navždy umět tvořit zázraky a přijde mu to naprosto normální. Zjednodušeně - bude z něj šťastný člověk, vědomý si vlastní moci a síly Lásky, neboli zdravě sebevědomý bez potřeb vládnout komukoli. Otevře si bránu ke štěstí.

Sedmá čakra je rozvinutá vlastně pořád, ale není funkční, jsou to "provázky ke všemu a všem", jakoby provázky k loutce, myšlenky ke karmě, za co zrovna zataháme, to se pohne. Ale aktivovat se začíná až od cca dvanácti let. Vše duchovní a na bázi myšlení, uvažování, vztah k "něčemu vyššímu" a uvědomování si Boha - neboha. Nabývání dost vědomostí všeho druhu, vlastní sbírání zkušeností a prohlubování specializace podle druhu zájmů a tím postupné utváření, čím chce být. Svou sedmou čakru rozvíjíme po celý svůj život, vydáme-li se na cestu hledání skutečných pravd, zvláště ve vlastním nitru. Každý na takové cestě je, jen ne každý si to je schopen uvědomit. A cíl té cesty? Cesta sama. Prožitky, získávání zkušeností, emoce, radost z prostého bytí. A právě o tom život je...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama