4. meditace pro Filípka - Karma

25. července 2012 v 13:45 | Lucka |  Meditace pro Filípka






Jsi ve školce a máš jeden z neposedných dnů. Paní učitelky tě marně uklidňují, ty chceš
ale dělat úplně jiné věci, než kreslit, jako to způsobně dělají ostatní. Tolik toužíš po dobrodružství. Provést nějakou lumpárnu. Od minulého příběhu v zrcadlové síni už víš, že nechceš provést nic, co by ublížilo druhým, ale stejně máš pocit, že tě nikdo neposlouchá a nevnímá, že ostatní neslyší, co říkáš. Ačkoli se už umíš skvěle vcítit, nemůžeš se zrovna ovládnout a zuříš, že nic není podle tebe. Dokonce se začneš i vztekat, protože máš pocit, že ti nic nefunguje, jak bys chtěl. V tom se pomalu začíná zjevovat krásné světlo. Už víš, že to je tvůj strážný andílek, věrný Adam, který je ti neustále nablízku. Hned jsi o něco více klidnější.

"Ahoj Filípku, myslím, že nastal správný čas."

"Ahoj Adámku. Čas na co?" zbystříš.

"Slíbil jsem ti výlet za paní Karmou, vzpomínáš?"

"Ano."

"A chceš se za ní podívat?"

"To chci!"

"A kam půjdeme?"

"Vůbec nikam. Ani se nehneme z místa."

"Jak to?"

"Protože paní Karma je stále v naší blízkosti, v blízkosti všech lidí a na všechny dozírá.
Teď zavři oči a třikrát se pomalu zhluboka nadechni a vydechni."

Jsi zvědavý, co bude, tak to zkusíš. Když oči otevřeš, uvidíš, že školka se trošku změnila. Je celá rozmazaná, jako kdyby ses díval pod vodou.

"Ničeho se neboj, Filípku. Tohle je jen stav uklidnění, který jsi svým dýcháním způsobil. Vše
funguje dál správně, jen my dva se teď budeme soustředit na paní Karmu a ostatní nás nebudou
rušit. Chci ti něco ukázat. Jak jsem si všiml, tak máš pocit, že tě nikdy nikdo neposlouchá, je to tak? Úplně to tak není. Já tě například poslouchám vždycky, slyším každou tvou myšlenku, ať je jakákoli. Kdyby to tak nebylo, nepřiletěl bych vždycky na tvé zavolání. Však víš, že stačí jen pomyslet a hned jsem u tebe. A pak je tu ta paní Karma, jak jsem Ti slíbil výlet za ní. Ta tě také poslouchá neustále, a to dost pozorně. Podívej se na tohle!"

Anděl mávl zlatou hůlkou a objevila se obrovská tlustá kniha a jakési zařízení, které bylo trošku podobné rovnoramenným vahám, kterým chyběly misky.

"Co to je?" vykulíš oči. Tak tlustou knihu jsi nikdy neviděl a ani podobný stroj.

"Tohle je karmická kniha života. Každý člověk, tedy každá duše, která existuje, má takovouto knihu. Do ní se od první minuty zapisují veškeré myšlenky, které vymyslí, veškerá slova, která vysloví, a veškeré činy, které za svůj život udělá. Do té knihy píší písaři. Jsou tak rychlí, že nejsou ani vidět. Musí psát obrovsky rychle, aby to všechno stíhali zapisovat. Ani na chvilku si neodpočinou. Kdykoli se pak zastavíš a budeš si chtít něco v mysli přehrát zpátky, například jak jste byli tuhle na výletě se školkou v planetáriu a co jste tam dělali, nalistuje se příslušná stránka a ty jsi ten příběh ve svých vzpomínkách můžeš přehrát znovu a vybavit si ho i do detailů. Karmická kniha slouží tedy jako paměť v mozku."

"A k čemu je tohle to?" zvědavě zkoumáš záhadný přístroj.

"To je zase karmický metr."

Pozorně si metr prohlížíš a velmi tě zajímá, co je to vlastně zač. Celý přístroj stojí na podstavci, který vypadá jako ruka se vztyčeným ukazováčkem. Ten ukazováček míří přímo na nulu na laně, které má na sobě čárky - jako na pravítku, až na to, že uprostřed je nula a čísla nalevo jsou bílá a čísla napravo jsou černá. Nula je černobílá. O to lano se přetahují dvě postavičky - také bílá a černá. čárek a čísel na stupnici je tam nepočítaně, vedou na oba konce. Ukazováček ukazuje rovně vzhůru vždy na nějaké číslo z té stupnice. Co je ale na tom všem nejzajímavější, že na levé straně, tam, co stojí bílá postavička, je pozadí s krásnou krajinou, kde je spousta zvířat, hraje tam příjemná hudba, je tam všude spousta hraček a jeden veliký automat na splněná přání. Na něj se stačí podívat, automat přečte myšlenku a přání se okamžitě splní. Je tam tak krásně, veselo, radost, a každý by tam chtěl být. Na druhé straně je šero, skoro tma. Je tam prázdno, slyšet je jen pláč. Pobyt tam jen nepříjemný, bolí celé tělo, je tu zima a smutno. Na té straně stojí černá postavička. Obě strany od sebe odděluje zářivý paprsek světla, co vychází z čela veliké hlavy. Hlava je umístěna přímo nad tím lanem a její oči se pozorně dívají na karmickou knihu a ani na chvilku neuhnou pohledem. Na vrcholku hlavy je symbol jednoty a vyrovnanosti - jin a jang, kruh s bílou a černou barvou, přičemž obě barvy jsou odděleny vlnovkou.

"Na co to je?" ptáš se udiveně, když si přístroj prohlížíš a nemůžeš se na něj vynadívat.

"Karmický metr tvého života přesně měří veškeré skutky, slova a činy. Vidíš ty postavičky na konci stupnice z obou stran? To jsou zástupci dobrých a zlých skutků a myšlenek. Když jsi se narodil a byl malé miminko, nedělal jsi žádné skutky. Metr se nehýbal a byl připraven na tvůj budoucí život. Od té doby, co jsi začal vnímat okolní svět a reagovat na něj, písaři se dali do práce. Každičký tvůj čin a myšlenku i slovo vidí a slyší oni písaři. Ti je zapisují do knihy a samy oči paní Karmy je čtou. A podle toho, o čem se v knize dočtou, předávají energii postavičkám. Když přečtou skutek či myšlenku dobrou, nabere na síle bílá postavička a přitáhne kousek toho lana - o jeden stupínek - na svou stranu. Ukazováček bude ukazovat více na levou stranu. Když to bude skutek nebo myšlnka zlá, přečte se jako černá - negativní energie a posílí se tím černá postavička, která stejně tak umí zatáhnout za lano a přetáhnout ho o stupínek blíže k sobě, ke tmě. Ukazováček ukazuje, kde se právě teď nacházíš a rozhoduje o tom, v jakém světě právě teď budeš žít. Čím více dobrých skutků vykonáš a myšlenek budeš mít, tím více budeš v této krásné krajině a blíže k automatu splněných přání. Bude Ti lépe a lépe a ty budeš šťastný. Čím více ale špatných a zlých skutků a myšlenek, tím více nabere na síle černá postava a přitáhne tě na tuto svou stranu. Budeš tím blíže ke smutku a k tomu, aby se ti nic nedařilo."

"A kdo ten metr ovládá?"

"Jen a jen ty, nikdo jiný. Všechno záleží na tobě. Můžeš se kdykoli rozhodnout, jestli chceš
pomáhat či ubližovat, jestli chceš druhým dělat radost nebo jim způsobovat bolest. Také to platí o myšlenkách k sobě. Když si budeš nadávat, je to stejné, jako bys nadával druhému. A když se budeš mít upřímně rád, je to stejné, jako bys měl rád třeba rodiče. Ale je to také ještě složitější. Někdy na první pohled nemusí být dobrý skutek dobrým, a někdy zase není špatný skutek až tak zlým."

"Tomu moc nerozumím."

"To lze pochopit jedině srdcem, mozkem to nejde. Nikdo jiný ti nemůže poradit, co je ve skutečnosti dobré a co je zlé. Neporadí ti maminka, paní učitelky, ani já ti nemohu radit a říkat, co je dobré a co už ne. Proto má každý své svědomí a srdíčko, co musí poslouchat, jestli chce slyšet pravdu, a řídit se podle toho hlasu. Ostatní mohou jen radit a pomáhat, také proto přišli do tvého světa, jak už víš, každý má svůj vlastní svět, který řídí, a nikdo ho za něj nikdy řídit nemůže. Stejně jako ty můžeš radit ostatním, ale co udělají, to už je jen a jen na nich. Je to veliká zodpovědnost, vládnout takovému světu. A pak také, aby takový svět něco přinesl do toho světa společného, jak už jsem ti o nich říkal."

"Jak je ten společný jako dům a ten můj jako jeden byt v tom domě."

"Přesně tak. A paní Karma si všechno přečte a posílí tu či onu postavičku. Ten stroj se nikdy neporouchá, bude s Tebou navěky. Nelze ho rozbít, protože se ho nemůžeš dotknout. Klidně to zkus!"

Chtěl jsi pohladit ukazováček, ale tvůj prst jím prošel jako vzduchem. Opravdu, nelze se ho dotknout!

"Dobře si ho prohlédni. Tu krásnou i tu ošklivou stranu. Můžeš si zkusit dát ruku nad tu bílou stranu."

Natáhneš ruku a cítíš, jak ti ji obalilo duhové světlo a příjemné teplo. Je jako ve vatičce, hladí tě, je to tak krásné, že bys ji tam nejraději nechal napořád.

"A teď zkus tu černou."

Opatrně umístíš ruku na černou stranu a najednou tě začne mrazit. Cítíš štípání, a jemné bodání
do kůže, jako kdyby tě píchaly špendlíky. Dokonce máš pocit, že ti chtějí utrhnout prsty! Rychle ucukneš a raději si ruku zkontroluješ, jestli ji máš celou.

"Teď jsi si vyzkoušel, jak se má tvá dušička v těle a jak se budeš mít ty. Zatím jsi malý a ještě jsi neudělal žádné výrazně špatné skutky ani hodně dobré věci pro svět, i proto je ukazuje karmický ukazováček pořád hodně blízko ke středu, k vyrovnanosti. Ale teď už znáš, jak funguje svět - a comůžeš udělat pro to, aby ses přiblížil buď jedné, nebo druhé straně. A pamatuj, že každá myšlenka má stejnou sílu, ať už si jí myslí dospělák, stará babička nebo takový chlapec, jako ty. Můžeš světu hodně moc pomoci, ale můžeš mu i hodně ublížit. A stejně tak tím i sobě. Neboť písaři vždy vše zapíší a nic jim nikdy neunikne, před paní Karmou se nikdo schovat nemůže a neschová. Tak je to zařízeno."

Jsi tím stále užaslý.

"A ta paní Karma je kde? Ona je tenhle stroj?"

"Ne. Paní Karma je všude. Má tolik očí, kolik je duší. A stejně tolik uší. Vidí a slyší všechno, nikdy jí nic neunikne. A její písaři vždy vše pečlivě poznamenají do karmické knihy. Paní Karmu nikdy neuvidíš, ale vždycky si můžeš uvědomit, co do světa vysíláš - když se rozhlédneš a pozná, která postavička zrovna u paní Karmy vítězí. Jestli jsi blíže tomu bílému, nebo tmavému. Tím poznáš, že je s tebou. Vzpomínáš, jak jsi si stěžoval, že tě nikdo neposlouchá? Od této chvíle už víš, jak to doopravdy je. Třeba na tebe nikdo z lidí nebude mít zrovna čas, jsou to přeci jen také lidé se svými starostmi, ale paní Karma tě uslyší vždycky, úplně vždycky. Pak je všechno vyslyšeno, zapsáno a naplněno. A nikdo jiný to nemůže ovlivnit. Já se teď vrátím do svého světa, ale jak už víš, vždycky jsem ti nablízku, stačí jen pomyslet a přijdu. Zkus se předtím, než něco uděláš nebo začneš vymýšlet, zastavit a vzpomenout na postavičky. Kterou z nich chceš posilovat. Je to jen a jen na tobě, Filípku..."

Adam mávl hůlkou, kniha i metr zmizely, pak ti zamával vesele na pozdrav a pomalu se rozplynul,
jak má ve zvyku. Školka se vrátila zpět do své původní podoby, jakoby nikdy ani nebyla rozmazaná. Ty teď tu stojíš a za zavřenými víčky stále vidíš ty dvě postavičky. Už v tvé mysli budou navěky. Rozhlédneš se a začneš přemýšlet, kterou z nich bys tak chtěl zrovna teď posílit a do kterého z těch dvou protikladných světů svým pevným krokem pomalu začít vstupovat... Od této chvíle už se ti nezdá, že svět nefunguje tak, jak bys chtěl. Ale naopak víš, že funguje přesně tak, jak přiživuješ ty své postavičky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama